Reklamy sem! Prosím.
Nevedu SB. Děkuji.

Psala jsem, Píšu a BUDU Psát...

10. kapitolka

8. července 2011 v 6:20 | Adrin and Raven (pomoc) |  Drzost V Růži
10. Kurama- Aneb Můj Zachránce J
"Nemůže být mrtvá… to není možné… ne…" slyším ho a modlím se, ať mi to nesklouzne.
"Kuramo? Jsi… jsi tam někde blízko??" ptám se šeptem a lehce se pouštím a zamávám mu jednou rukou a přitom se klepu strachem.
"MÁJO!!! Ty ses tam držela celou dobu?!" ptal se a celý se roztřásl. Podal mi ruku a opatrně mě vytáhl. Akorát sedím na rámu a uklouzne mi to.
"Pozor! Kuramo uhni se!!!" křiknu, ale pozdě. Skončili jsme si v náručí a rána probudila Kuwabaru (Šípkovou Růženku) a ten se hned natáhl o Hieiho nohu těsně před nás.
"Á! Ty blbe!!!!" křiknu a vrazím mu jednu poučnou. Kurama a já jsme si opět uvědomili, že jsme na sobě, a začali jsme opravdu rudnout.
"Promiň…jen mi to zas uklouzlo… jsme v takové… nevhodné situaci jestli mi rozumíš…" špitnu mu do ucha a lehce si odkašlu. Podíváme se na sebe, pak na naší pózu, a nakonec na Yusukeho. Toho jsme nesměli opomenout… ten se smál, že si musel sednout a já nebyla jediná, kdo ho probodával, a chtěl mu jednu vrazil, ale… no víte… ten jeho úder (ale jak se ten úder jmenuje… to je otázka… pozornosti J).
"Ani se neopovažuj ty haj… *kýchnutí*… hajzle!" prsknu po Kuwabarovi a ukážu výhružně ukazováček.
"A… co nemám???"
"Ty víš!!! Běžet do pokoje a napsat si další poznámku o mně, Kuramovi a dalších to, cos o nich do teď nevěděl!!!" seknu a hodím pohled na Kuramu, který byl na dobré cestě vstát (teď mu zatáhnout za rukáv… zase leží u mě J).
"CO?!? Je to pravda?!" ptal se zmatený Yusuke a pátral na Kuwabarovi jasnou odpověď- ano nebo ne.
"Jo… ale jak to uhodla??? Nikdo o tom nevěděl… ani ségra." vykoktal Kuwabara a spolu s Yusukem, Hieim a Kuramou na mě hodili jeden obří otazník.
"Co je??? Neptali jste se na nějaký schopnosti… a to, že mám ještě nějaký… ." neřeknu?? Jo?
"A… jak to jako umíš dlouho???" ptal se Hiei a zakrýval si uši. Jé… neboj! Tudy informace nezískávám, ale jen tak dál J.
"Já nevím, že by od mala?? Umím i další psí kusy, ale ty jsou nebezpečné," pronesu a zaměřím se na Yusukeho, který měl šrám na tváři. Najednou se ten šrám roztrhl a na zem (koberec) dopadala jedna kapka rudé krve za druhou. Hned si na ránu položil dlaň, ale jen tak jsem to vzdát nehodlala. Opět jsem se zaměřila na Kuwabaru, který měl také šrám na tváři. I z něj začala kapat krev… v neposlední řadě Hiei…ta samé jen na rameni, že je jasné na co jsem se zaměřila říkat nebudu. Opět na zem dopadala krev. No a výjimečně i Kurama… ten měl ránu na dlani… z té začalo nějakým nedopatřením stříkat moc krve… nezasáhla jsem tepnu ani žílu, ale nevím… bolelo to… i mě… zažíval nyní strašná muka… jak se to mohlo zvrtnout?? Jak?
"Májo!!! Májo, prober se!!! SAKRA… Májo…" slyším hlas… Kuramův sladký hlas.
"Co… co se děje, kde… KURAMO PROMIŇ… BYLA TO NEHODA!!!" křiknu z ničeho nic a prudce se zvednu… dostavila se taky prudká bolest hlavy… takže se za ní chytnu… AU!
"Pozor! Nesmíš tak prudce. Pak se nemůžeš divit. Vypij tenhle čaj… uleví se ti. Slibuji." Kuramo… sliby… chyby… neslibuj nesplnitelné J.
"Když myslíš… Kuramo…" odseknu a loknu si čaje… jak mi ho podával… zpozorněla jsem. Jeho ruka byla obvázaná a krev již zdárně neprosakovala…
"Jak jsem se ocitla v kupé? Vždyť jsme byli v nějakým vagónu a tobě Yusukemu a Kuwabarovi se spustila krev z ran, které jste měli… a ty…" odtuším a sleduji ho (jo… měl pravdu čaj je super J).
"Do kupé jsem tě přenesl, protože jsi z ničeho nic omdlela a Pavla to rozkázala… znáš ji." odpověděl, usmál se a na čelo mi položil šátek, který předtím namočil ve vlažné vodě. Příjemně to chladilo a ještě lepší bylo, že jak jsem ležela v posteli… Kurama byl hned vedle a jinak ducha prázdno. Možná to bylo tím, že na dveřích bylo: NERUŠIT! Jo… to bude ono.
"A… a jak dlouho jsem byla mimo mísu?" optám se a přelétnu po kupé pohledem… Zero!! Kde je?!?!
"Byla jsi mimo 2 dny…" ty vole!!! 2 DNY!!!
"A… kde je ZERO!!" vyprsknu.
"S Pavlou- prochází se po vlaku." díky bohu! Pár minutek tam sedíme a povídáme si… jak jsem přemýšlela… cesta potrvá ještě asi 7 dní nebo tak nějak, že? Musím toho využít J. Kurama měl jako vždy pravdu… ta bolest se jen chvilkami vrací, ale je čím dál menší… čaj sem položila na stolek a pokoušela se usnout. Kurama přes mě přehodil jednu deku navíc a odešel. Ležím tam a přemýšlím… jak se to stalo… to celé, že mám schopnosti a pudy zabíjet ne… vraždit. Ta touha vidět krev je u mě strašná… tak takovéto myšlenky mám často. Převracím se na bok a tím pádem koukám z okna. Les, les a les… to je jedna z mála věcí, co vidím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adiira Adiira | Web | 13. července 2011 v 15:41 | Reagovat

Týjo, už chcu vědět, jak to vlastně udělala! Já se těším na další díly! Třesu se jak mokrej kocour u nás na dvorku!... Sakra, kocour! 8-O  Já na něj zapoměla!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama