Reklamy sem! Prosím.
Nevedu SB. Děkuji.

Psala jsem, Píšu a BUDU Psát...

11. kapitolka

8. července 2011 v 10:18 | Adrin and Raven (pomoc) |  Drzost V Růži
11. Kytara, Hudba a… Rána
Vstávám… nevydržím na jednom místě moc dlouho. Jdu do koupelny a sahám po hřebenu. Jdu zpátky do obývací části a začnu si rozčesávat vlasy. Mám já to výhodu. Vlasy se mi skoro nikdy necuchají. Uvazuji si je do copu s modrou mašlí. Jako každý den… se po cestě (kamkoliv) natáhnu o koberec.
"HM… To není možný! To prostě není možný! Jak je to možné?! Proč se vždy natáhnu jako jediná!!!" prskám a pomocí skříně se pokouším vstát. Aleluja! Já stojím. Tak si beru kytaru… a začnu si brnkat.
( anglicky Cascada- Perfect Day a to česky jsou moje myšlenky)
"I know what it takes Nemusela jsem vyjadřovat mé city.
I won't hesitate Angie mi nikdy nebyla doslova matkou.
Thought I told you not to call Ale na tebe musím myslet.
'Cause I don't care at all Na Angie jsem myslet nemusela.

Here's my point of view To místo v mém srdci jsi zaplnil
I'm all through with you Od prvního momentu na TV.
Guess, there's nothing left to say Nyní tě mám hned u sebe a
And I'm not gonna wait Cítím se jinak… doslova.

'Cause I'm alright yeah yeah Jsem v pořádku, ale i ne
And I don't mind yeah yeah Nevadí mi mnoho věcí a naopak
Baby you're no hunger creeping in my head Něco k tobě cítím.

And I'm okay yeah yeah Jinak… dobrý… nemám již, co ztratit.
I'm on my way yeah yeah Jsem na dlouhé cestě plné jako ty.
And it's time for me to waste that perfect day

Yeah yeah Cítím to! Já vím, že mám pravdu!

Yeah yeah Ale jak ti říct své city?! Jak!

Boy you've gone to far Ale ty… chlapče jsi zašel moc daleko.
This is who you are To je to… co jsi ty!
Now You're box against the wall Jsi milý chlapec můj.
But I don't care at all Jenže… mě to nezajímá! Doufám.

Made me spin around Někoho oblíbím a on zemře… ty nesmíš.
Now I'm touching ground Sedím a přemýšlím s kytarou v ruce.

Here's the price you have to pay Dál… není, co říct.
And I can't hardly wait Nemohu čekat, jestli se ti něco stane. Bojím se!

'Cause I'm alright yeah yeah Jinak jsem, jsem… loji.
And I don't mind yeah yeah Jsem expert na průšvihy!
Baby you're no hunger creeping in my head A ty patříš ke mně!

And I'm okay yeah yeah A jsem v poho.
I'm on my way yeah yeah Jsem na cestě svého života!
And it's time for me to waste that perfect A tohle je čas...
The perfect, perfect day Pro Skvělý den… jó!

Tired of having you around Jsem z mého okolí unavená
I don't need you Nepotřebuju tvou přítomnost! Nemysli si
I won't let you bring me down Život je otrava... hlavně ten můj.

'Cause I'm alright yeah yeah Ale s tebou je to OK.
And I don't mind yeah yeah Miluji tvou vůni! To ti nestačí?
Baby you're no hunger creeping in my head Jsi můj, vím to!

And I'm okay yeah yeah. Byla jsem vždy sama a nyní.
I'm on my way yeah yeah. Jsem opravdu na své cestě s tebou.
And it's time for me to waste that perfect day. A Miluji tě!

Yeah yeah To se pozná při mém pohledu na tebe.

Yeah yeah Poznal by to i blbec… určitě!

Yeah yeah" Je to náš osud!!!! Sto procent!
Hraji si a zpívám… nikoho nevnímám!! Super- sedím v křesle a nesletěla jsem J. Klid, ticho a malé lišče, co mi žere noty písniček. No!!!! Jak jinak.
"Zero!! Nech ty noty!!!!! Please! To mi nesmíš, udělat! Víš, jak dlouho se to skládá!?! Ty… Zero!!! FUJ! Fuj! Zlý pes… teda kočka… sorry lišče!!!" křičím a kytara… nekytara házím ji za záda. Řítím se k liščeti a prakticky skáču šipku. Dopadám na postel (ještě ji přeletět- AU-JAU J) a rukou čapnu po textech- notách. Zatracený Zero se začal i přetahovat!
"Pusť! Pusť! Zlý, ošklivý, podlý a… a zloděj a žrout všeho, co se dá sežrat!!!" skřípu skrz zuby a rvu se o papíry. Papíry létají sem, tam, sem, tam, sem, tam a nakonec z okna ven! Díky bohu, že to nebyly originály… nebo byly? NE! To je dobře.
"NE! Já to nechci pustit! Jsou moje! Já je našel!!! Já, já!" opáčil a zavrčel.
"A máš příliš sebedůvěry! Ty… FUJ… FUJ! Nech to bejt!!! Já to složila a tím pádem jsem to našla… PRVNÍ!!! NECH!!" opáčím zas já a na jedno škubnutí mu vytrhnu z pusy i poslední papíry. Odfrknu si a papíry hodím na stolek, Pak popadnu Zera, který mě začal okamžitě kousat do krve… a škrábat… a kopat… HM… po kom to má??? J?! Nesu ho na chodbu a jdu s ním… bůh ví, ale musím ho dostat, co nejdál… od jakkoliv poživatelných věcí (všechno, co je v mém vlastnictví). Jdu… přímo dupu a ztěžka držím Zera- fakt to docela bolí… snažím se ho znehybnit, protože takový čurbes, co dělal on… to byste nechtěli. Čestný a hříšný slovo!
Došla jsem s ním ke konci vlaku a položila ho těsně k okraji… otočila se, měla v plánu něco říct a uklouznu… rána jako z děla a rozesmátý Zero, který mě olizuje.
"Nesměj se mi do očí ty… ty…hele! Nech toho… máš ledový čumáček!!" pištím smíchem a musím ho od sebe odtahovat!
"To… máš za ty papíry!!!" zavyl a dál mě olizoval. Válel se po mně a nechtěl dolů.
"Ale… ty papíry jsou moje!!! Ty jo… no nic… nebudu to řešit…" k poslední větě ho beru za kůži na krku a sundám ho ze sebe. Vstanu a vykročím si to zpátky. Samo sebou mám hned u nohy Zera.
"Nedolézej! Znepřátelíš si mě ještě víc." procedím a odfrknu si.
Další jeho pomyslný úsměv… a věta: "Když mě tak baví, tě dopalovat… je to legrace… hlavně ty reakce!" tak tebe baví provokovat? Dobrá! Tvá volba.
"Zero! Koukni támhle je drak!!!" ne fakt je tam drak… z papíru J.
"A chrlí oheň?!?" oh… je tááák sladký! A naivní… on naivní a já škodolibá + pomstychtivá. Je to tak… nevím, jak to popsat… je to nebetyčná drzost, jak by řekla matikářka (FAKT, že jo! J). Jo… mám v krvi část ďábla a kousíček anděla… chudák anděl…
"To víš, že jo…" odtuším a zakryji si ústa, protože se musím usmát.
"Uka, uka, uka!!!!" dožadoval a chtěl se podívat. Tak ho opatrně zvednu a musím se držet, abych se nerozesmála.
"Tak se koukni…" zaskřípu a stále se dusím smíchem. Vysazuji ho na něco jako parapet a vzdaluji se (přece si nenechám ublížit ještě víc J).
"Ale- to je jenom papírový drak!!! Říkala jsi, že plive oheň a… a… nic neplive!!!!!!" broukl a otočil se čelem ke mně.
"No nemůže plivat oheň pořád… a s tím,že vidím draka jsem nelhala, tak se klidni!!" zchladím ho a sama pro sebe jsem si broukla 'JO!' a protočila oči v sloup.
"Ty… tys mě podvedla!!!" řekl podrážděně. "Tas drápy holka!!" dodal a sám se vytasil s drápky (malými, ale sakra ostrými… mám špatný zkušenosti).
"No, ale já žádné drápky nemám!! Jenom pořádně okousané nehty! Zero, Zero… nechceš si to rozmyslet???" špitnu a beru zpátečku lehkými kroky. Řeknu vám upřímně, že v žabkách to nebyla žádná prdel.
"Ani ne! Jaks to mohla udělat?! Já jsem důvěřivý tvor!!! Tak sladkým liščatům se nedělají ošklivé věci…" myslíš???
"Hele… nelichoť si, jak si myslíš, že se cítím já, když mi žereš texty písniček???" zafuním a dál jdu pozpátku ke kupé, které, jak jsem říkala, je na druhé straně vlaku. Jak se tak rychle řítím… pozpátku (k tomu zatracenému místu, kde mám najít odpočinek a překvapení) samo sebou zakopnu o práh dveří, které rozdělují místo s chodbou a jídelním vozem. Bacila jsem se do kebule- zas a znova. Zero se okamžitě rozesmál na celý MARATHON. A já si hned prohmatávám hlavu… to jestli nemám rudou tekutinu na povrchu. Taky se po zjištění, že jsem OK urychleně zvednu… jen jsem si přidělala pár odřenin… jinak nic, NIC, až na rozdrápaný ruce… a ano… krev nakonec byla taky LJ. Když jsem byla opět na nohou, musela jsem ze sebe Zera doslova rvát, protože se mi zakousl do rukávu. Mini rvačka skončila urvaným rukávem a zcela utahaným Zerem, což mě překvapilo. Tak bylo rozhodnuto- musím ho vzít do náruče. Byl opravdu klidný a roztomilý! Úplný lišáček. Byl k zulíbání.
"Vidíš… to máš z toho, že mi nedáš pokoj. Pak jsi utahaný jako liška a já možná víc…" pošeptám mu do ouška a jdu rychlejším krokem.
Už tam skoro jsem, je to asi necelých 10 metrů ani to ne… a jak ráda říkám: Jsem v kupé! ALELUJA! Hned po zavření dveří… pokládám spícího Zera na postel a přikrývám jej slabou dekou.
"Tak se vyspi… ty malé štěstí," brouknu a rozhlédnu se po kupé… nic divného- jen já. Zamířím si to k místu, kde jsem měla pocit, že skončila kytara… a ano… byla tam. Kupodivu i v celku J. Beru ji do rukou a prohlížím ji ze všech stran. Najednou se nade mnou objevil stín… lekla jsem se (a kdo ne… Raven) a cítila lehký dotek na ramenech (zase… jen ať to není Hiei J). Byl jiný, než od Hieiho nebo toho kreténa Willa. Ale na věci to nic neměnilo… i s kytarou jsem se ohnala a v tu chvilku bylo slyšet hlasité zadunění. Když otevírám oči, zděsím se… strefila jsem se do té nejmíň žádané osoby. V tom okamžení mi po zádech přejel tak strašný mráz, že jsem se musela otřást.
"Promiň je mi to strašně líto!!! Jsi v pořádku?!" vychrlím a hned se mu pokouším pomoct na nohy.
"Nic se nestalo… nehody se stávají…" jo nehody, ale já mám 'nehodu' každou chvilku…. to sem si myslela, že víš! Ty, který mě tolikrát chytl před pádem. Hochu zlatý, to čemu ty říkáš nehoda…tomu já říkám nešikovnost!
"Jo…. no, ale mrzí mě to… doopravdy se ti nic nestalo???" trvám na této blbině a stále se potýkám s touhou omdlít mu do náruče (a ten se lekne a já místo náruče skončím na zemi…) a snít.
"Opravdu mi nic není, Májo. Nemusíš si s tím hned lámat hlavu…." Kuramo…já si hlavu nelámu to by vypadalo jinak… a hůř J.
"Hm… to se ti řekne…" opáčím a pak pomalu nehlasně řeknu: "Celý život po tobě toužím, a když si u mě… hned ležíš na zemi…" tohle ti přece nebudu říkat nahlas… sice by to byla pravda, ale raději ne…
"Já to myslím vážně. S takovýmito hloupostmi si nemáš namáhat hlavu… bylo by ti to k ničemu… jak si myslíš, že by dopadl Kuwabara?" to je pravda… skončil by v cvokhousu… určitě.
"A-asi máš pravdu…" zase mě dostal… on je jediný, který mě pokaždé přesvědčí k lepšímu… dokonce ani Pavla nemá takový vliv… Vsadila bych se, že jsme tam seděli déle, jak 20 minut, protože jsem uslyšela zvonek, který oznamoval OBĚD (12:00)!!! Okamžitě se zvedám div, že nesletím zpátky a Kuramovi samo o sobě pomohu taky… držím ho za ruku a táhnu ho za sebou jako… dítě nebohý heliový balónek… CHUDÁK!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adiira Adiira | Web | 13. července 2011 v 15:49 | Reagovat

Liška je šelma psovitá, nemůže zatahovat drápky. Ale jinak super dílek. chudák Kurama... (já se nesměju) :-D

2 Adrin Adrin | Web | 13. července 2011 v 15:51 | Reagovat

ah tak. :-P a ANO chudák- to on je :D (směji se)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama