Reklamy sem! Prosím.
Nevedu SB. Děkuji.

Psala jsem, Píšu a BUDU Psát...

14. kapitolka

11. července 2011 v 7:09 | Adrin and Raven (pomoc) |  Drzost V Růži
14. Brilantní Večeře…
Okamžitě, jak jsem zabouchla dveře, mě uvítal sladký úsměv.
"Dobrý večer…Májo." popřál a ladně se uklonil.
"Dobrý večer, Kuramo…" popřeji mu také s lehkou úklonou.
"Jak jsem již dřív řekl… vypadáš dokonale," podotkl a celou si mě od hlavy k patě prohlídl.
(u ocásku si představte liščí)
"Ach… děkuji… ty taky vypadáš dobře," brouknu a měla jsem divný pocit, jak si mě prohlížel. "Děje se něco?" zeptám se hned (došly mi nervy).
"Ty uši a ocas jsou umělý?" oplatil otázku s překvapením.
"N-ne… proč… já žádný nemám?!" odpovím a podívám se na sebe. Nahmatám si ouška a hebký ocásek. "Co to je?!?" špitnu vyděšeně a zkoumám ocas.
"Vypadá to, že jsi liščí démon… jsi vlastně Yoko!" prohlásil s úsměvem.
"Já jsem Yoko?? Jako ty?" ptám se, jak dvouleté mimčo.
"Asi ano…"
"Tak to je ODVAZ! Kde je Hiei?!?" vyhrknu s nově nabitým optimismem.
"To ti raději nebudu říkat. A… jak se cítíš?" zeptal se pobaveně.
"VRR(sladké) … teda dobře…!" já vrním! Tak to se mi nic horšího stát nemůže. Ale… chyba lávky.
"Á… holčička nám vrní jako liška. To je opravdu… sladké," ohodnotil Hiei a v duchu se smál na celý kolo.
"Ty… VRR(lehounce naštvaný, ale sladký)… zatracený… zmetku!" škubnu sebou.
"Klid… oba!" zklidnil nás Kurama a pokáral Hieiho pohledem.
"Co? Já nemůžu za to, že je Yoko liškou jako ty! A to jsem zvědavý, jaké bude mít schopnosti. Nebo… kdo ji schytá na výcvik," obořil se Hiei a s rukou na rukojeti katany (no jasně… budu ovládat oheň a na výcvik schytám tebe) mi vyhrožoval smrtí. Je to kruté, ale dosti spravedlivé.
"Jé! Vy jste ještě větší blbci oproti Kuramovi, který je taky celkem mimo, ale ne tolik. Já mám hodně schopností… i oheň, ale to vám nebudu říkat nahlas a hned… na to si za čas přijdete sami," usoudím jen pro sebe a ušklíbnu se na Hieiho.
"Máš ještě nějaké schopnosti…?" zeptal se Kurama a zatahal mě za ocas.
"Cože! Oh… jo i ne." odpovím, ale skutečnost je jiná- já mám schopnosti za dva J. Hiei pustil rukojeť a klidil se do pryč.
"Půjdeme na tu večeři… prosím?" zeptám se a chytím si ocásek.
"Ano… pojď." odpověděl, nabídl mi ruku… no já ji samo sebou přijala.
Vešli jsme do jídelního vozu a všichni se obrátili na nás… spíše na mě, protože si vezměte holku, která má liščí uši a ocas… je to divný! Přiklusal k nám číšník… a hned jsem si přišla jako liška před samými psy.
"Dobrý večer… Kuramo. Vidím, že sis pozval sebou přítelkyni… támhle je váš stůl," pobídl Kuramu a koukl na mě.
"Dobrý večer… Alberte. Ne- není mou přítelkyní… pouze kamarádkou. A děkuji za stůl," odtušil Kurama, vzal mě za ruku a odvedl k určenému stolu. Usedli jsme, objednali jídlo a… jasně- čekali.
"Kuramo, bude mít Pavla… taky nějaké schopnosti??" začnu potichu- nemusí to slyšet každý debil (definuji- ostat. cestující, Yusuke, Kuwabara a Genkai).
"Neřekl bych. Pavla… je výjimečná, ale žádnou magii ani něco… tomu podobného… asi mít nebude. Sám nevím úplně vše… o té, která je tak silná duševně i fyzicky… která se vytasí s každým tajemstvím," asi tu řeč zkrátil, ale já opravdu myslela, že Pavla bude taky plná ¨KOUZEL¨, ale chyba LÁVKY. Z myšlení mě vytrhl bolavý cit.
"AU! Ocas!" syknu a chytnu jej.
"Dobrý… máš v něm cit. To je správné," poznamenal se smíchem.
"No počkej, až budeš Yoko! Ti taky něco provedu!" zašklebím se na něj a sleduji ladný pohyb ocásku.
"Mám vyzkoušet citlivost uší?" on se ptá na jedny z nejhorších věcí! To mu musím oplatit! Krutě, ale ne zas do krve.
"NE! … Ale o sobě víš vše… pověz mi něco o tvé minulosti." nabídnu vyprávění a s nemalým úsměvem se mu dívám do očí.
"Inu dobrá… jak určitě víš… jako Yoko jsem byl po celém Makai známý lupič… spolu s Kuronue jsme kradli nejvzácnější poklady zásvětí. Kuronue hlídal a já otevíral i ty nejtěžší zámky. Společně jsme vraždili… a takovéhle věci. Jednou jsme byli ukrást jedno zrcadlo, které Kuronue potřeboval… když jsme utíkali, ztratil svůj přívěšek. Vrátil se pro něj i přes mé varování… chytil se do jedné z bambusových pastí… nemohl jsem mu nijak pomoct. Jen na mě z posledních sil křikl, ať běžím dál. Utekl jsem a se zbytkem skupiny jsme pokračovali v zlodějině. V té době byl Yomi se mnou a viděl… nevím proč, ale poslal jsem na něj jednoho démona, který ho měl zabít, ale nezabil- Yomi jen oslepl. Časem celou naší skupinu vyvraždili v čele… možná s Yomim… byl jsem jediný, který přežil, ale stále jsem měl v patách nějaké ty démony. Poté mě nejednou zranili, až jsem byl nucen vtělit se do Shiory- mé matky. Přesněji do jejího nenarozeného syna Shuichiho. A dál se příběh odvíjí jako u normálního dítěte… avšak já měl v úmyslu, že až dosáhnu deseti let, vrátí se mi veškerá síla a já se vrátím do Makai. Bohužel jsem se naučil lidským citům a zůstal. Chodil normálně do školy… do doby, než jsem potkal Hieiho… přidal jsem se k němu a dal se na cestu temnoty. Naštěstí jsme potkali Yusukeho s Kuwabarou a přidali se k nim. To je celý dlouhý příběh… dál to znáš… z vyprávění…" to je pravda, ale mě ty tvé příběhy táák zajímají, že si nemohu pomoct. A nevím proč, ale o vás jsem věděla celou dobu i před tím… než jsem začala čučet na TV… věděla jsem o vás celou dobu.
"Víš, že bys neměl studovat na té škole?" zeptám se s nosem zabořeným v knize.
"Ano…" odtušil tiše… a sledoval moje ouška.
"Jak to, že ti není 30 něco…" obrátím stránku knihy, ale nepohlédnu na něj.
"Protože ve světě duchů… u Koenmy se nestárne…"
"Tobě je stále 18let…" odtuším s rychlým zamrkáním.
"Již naposledy… budu normálně stárnout, až dorazíme na školu." Doufejme, že máš pravdu.
"To je super… mě je 17let a nebaví mě život," pronesu k němu s velkým ÚSMĚVEM.
"Kam si chodila do školky?" by tě to zajímalo.
"By ses divil… nikam. Já se k dětem připojovala jen, když byly na zahradě."
"Vaši tě do školky nevodili?" divíš se jako děcka ve školce, když mě viděli prvně… zábavné!
"Ne… měli by?" proč by mě měli vodit rodiče? Je to nesmysl! Ale je to moudré…
"ANO! Mohlo se ti něco stát… to tě nenapadlo?!"
"Kuramo, Kuramo,,, víš kolikrát se ptali, zda-li mě mohou doprovodit do třídy? A jestli se mi dobře povídá s děcky??" pro mě lidská pravidla neplatí- je to k ničemu… stejnak je každý porušuje. Nikdo nemůže být dokonalou osobou. Možná ty, ale nikdo jiný NE.
"Zřejmě mnohokrát, ale ty nebereš v potaz nebezpečí," pokáral mě naoko, ale já z toho nic nemám, co bych měla jako dělat? Rozbrečet se a nos utřít do ocasuJ? NE! NIKDY se nesnížím k takovéto kravině!!!
"Ale já věci beru v potaz… jen ne stejným způsobem jako vy. Ty víš, co znamená pravé nebezpečí. Já to vím taky, vím, že věci, které provádím, jsou nebezpečné, ale to je pouze moje volba," upozorním razantně s lehkým prásknutím do stolu. "Ty snad chceš válku?!" zavrčím a pohodím mými blond vlasy.
"To ne…" utišil mě tichým hlasem a naklonil se ke mně. "Jen nechci, aby se ti něco stalo."
"Hiei… on má Yukinu rád, ale stále jí neřekl, že je její bratr. Tím ji chrání… tím, že se o ní stará… když to doopravdy potřebuje. Je to stejné jako se mnou. Starám se o sebe sama a ty nebo Pavla se o mě staráte jen, když to potřebuji. Pochopil?" odtuším a lehounce mu crnknu do čela se slovy: "Jasná věc. Tohle ti musí docvaknout."
"Ano… jasná věc." řekl s lehkou (ona to spíš byla silná) nelibostí, ale s TÍM (se mnou) nic nenadělá J.
Už jsem chtěla namítnout nějakou blbost, protože nenesli jídlo, ale… jak naschvál otevřu ústa a jídlo je na stole… z mých úst se vydralo lehoučké zavrčení a následné ticho.
"Děkuji… Májo?" Kuramo! Neruš moje blbý myšlenky!
"JO! Taky vám děkuji," trhnu sebou, avšak na židli jsem zůstala… díky bohuJ. Dřív než jsem se pustila do jídla, jsem se lehce naklonila k němu: "Dobrou chuť…" bylo vše, co jsem ze sebe mohla dostat.
"Tobě také…" oplatil mi tiše a s chutí jsme se pustili do jídla. Seděli jsme u stolu pro 7 lidí… takže- 2 místa jsme zabírali my a asi měli přijít i ostatní… a tak se i stalo. Přišli po… nádherných 5minutách.
"Nazdar děcka!" pozdravil… "Teda Májo! Ty máš umělé uši a ocas?! To je krutý!" zapištěl Kuwabara a hned- AU! Moje uši…. On mi za ně tahá!
"AU!!! Netahat! NETAHAT!!!! NE-TA-HAT! Jsi hluchý nebo kretén?!" rozkřiknu se do všech stran… za následek to mělo, že se všechny děti rozběhly na mě. "HELP! PLEASE!" zakňučím, ale místo- help se dostavil POSMĚCH na druhou… přátelé! Opravdu! Přátelé na nic, jistě! Na druhou stranu se tohle nedá počítat jako- tohle sis zavinila TY. Takže to Pavla může STÁLE vyhrát. A nebude muset dávat tomu malému spratkovi polibek. Stejnak by si jej nezasloužil J.
"Vy malé potvory! Slezte ze mě… nebo… nebo vám udělám něco strašného!" zaúpím a jeden malý chlapeček se zeptal: "A… co nám uděláš?" bude to zlé… ale opravdu. Co jim udělám?
"No… chytnu vás a vyhodím výsoko do vzduchu!" řeknu a opravdu to jednomu děcku udělám. Hned, jak jsem je postavila, vrhlo se na mě dalších 5 děcek. Kurama si lehce odkašlal a děti se rozehnaly za rodiči se smíchem a opět jedna holčička: "Slečno s oušky a ocáskem… přijdete zase zítra?" tak slaďoučká holčička!
A mou obvyklou odpovědí bylo: "No… tak jo," rozhodnu a malým úsměvem dám Yusukemu vědět, že je v PRDELI a bude to on, kdo provede Hieimu ten debilní úkol ze sázky.
"To, co se nyní stalo. NELZE považovat za úmysl… či jinak zařazovat do akcí, které chtěla Mája udělat nebo nehodu spáchanou vlastní neschopností. Tím pádem se prozatím NIC nepokazilo," okomentoval Kurama a mrkl, jak na mě, tak na Pavlu, která se akorát usadila na své místo mezi mnou a Hieim. Ten si sedl necelou minutu po ní. Koukl na Kuramu a hned na mě. Ušklíbla jsem se na něj, ale on to přešel chladným pohledem, který naprosto ignoruji a nahnu se ke Kuramovi. Jenže… Yusuke se nahnul přesně mezi nás a já do jeho ksichtu vrazila nosem.
"Ale vždyť se na ni vrhlo kolem 20 dětí!" dožadoval se výhry, ale Kurama ho OKAMŽITĚ vrátil do reality.
"Ale Mája si to nezavinila úmyslem a prakticky ani nehodou… byla to shoda okolností, že se přihnala skupinka dětí…" začal Kurama a Hiei jej doplnil slovy: "Kurama má pravdu." teda Hiei! To byl proslov jako kráva!
"Dě- Děkuji za podporu," ceknu s malinkatým úsměvem pro Kuramu s Hieim- ten to samé… jen o píď menší.
"Nemáš zač." uculil se Kurama za oba.
"KUWABARO! ASI JSME TO PROJELI S PAVLOU!" prohlásil Yusuke naoko nasraný a Kuwabara naoko vyděšený dodal: "TO SI DĚLÁŠ LEGRACI!" jsem mu uštědřila ránu do kedlubny jako z děla.
Pavla mu udělala to samé s větou: "Ještě jednou a budeš blbější, jak můj křeček!" to se všichni v jídelním voze rozesmáli a ten BLB zrudl.
V tichosti jsem se zvedla ze židle. Cestou pryč jsem zatáhla Kuramu za límec košile, aby šel se mnou. Vylezla jsem si zpátky na hlavní mašinku a zavřela oči.
"Chtěla jsi něco?" zeptal se lehce zadýchaný Kurama.
"Ne. Jen jsem chtěla být s tebou sama. A říct ti, že…" zaseknu se. Nemohu mu říct pravdu.
"Že… co?" naléhal.
"Že jsem si tu večeři s tebou užila. Bylo to bezva," vysoukám ze sebe větu, která není tou, kterou jsem myslela, ale stále pravdivá. Taky jsem si uvědomila, že jsem pro Pavlu vyhrála sázku. Měla bych Kuramovi říct, ať není s Hieim a kluky v jedné místnosti? Ale… ne. Něco vymyslím a poté to Kuramovi s Hieim řeknu, ať ví, PROČ jim to provedli J. V tom momentě jsem se asi musela divně tvářit, protože mě Kurama lehce chytil za ruku.
"Není ti něco? Lekl jsem se, jak ses dívala do dáli před námi," utrousil.
"Co je na tom, tak divného?" podivím se s otazníkem na očích.
"Ten výraz…" poznamenal a usmál se nanovo.
"AHA… to se stane." brouknu a rozcuchám mu ofinu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 big-bazar big-bazar | Web | 11. července 2011 v 7:12 | Reagovat

Koukni ke me...je to důležité..

2 Adrin Adrin | Web | 11. července 2011 v 8:01 | Reagovat

proč? Stalo se snad něco, co není podle tvých představ?? ???  ???

3 Li-lian Chiname Li-lian Chiname | E-mail | Web | 11. července 2011 v 8:07 | Reagovat

Ja chcem vedieť ako bude Kurama reagovať na to keď naňho hodia Hieiho.XD Ale skôr ako sa im to vôbec podarí?XD

4 Adiira Adiira | Web | 13. července 2011 v 16:23 | Reagovat

Ježišmarja! Kitsune no Yokai? Maja?! (a Kurama-kun ji štípnul do ocasu, to mu nedaruju, grrr, jen počkej, ja tě ulochtám! Mě budeš prosit, abych tě radši zmlátila, ale já to neudělám!) Juj, zmínka o Kuronuem? Kuronue-kun! Moj cosplay!

5 Adrin Adrin | Web | 13. července 2011 v 16:28 | Reagovat

:D  :D  nechtěla jsi dělat Kuramu???
A nemysli si je to JEN přechodné... ono to zmizí. :-D  :-D

6 Adiira Adiira | Web | 20. července 2011 v 17:57 | Reagovat

[5]: S tím počítám :D  A za Yo-Ko Kuramu nejdu zaprvé kvůli své noční můře a zadruhé kvůli mojí nešikovnosti co se výroby cosplaye týče. A zatřetí jde za Kuramu moje manželka Mesu :D  Yaoistky budou mít téma k probrání (myslím tím Darknessku a Kadet)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama