Reklamy sem! Prosím.
Nevedu SB. Děkuji.

Psala jsem, Píšu a BUDU Psát...

2.Kapitolka

4. července 2011 v 12:02 | Adrin and Raven (pomoc) |  Drzost V Růži
2. Hrozná Cesta
A za 20minut jsme na nádraží. Všechny věci a koně přesunujeme do kupé a jedem! Poslední zamávání a jsme ta tam.
Jedeme krajinou a všude kolem nás jsou nádherné louky s lesíky.
"Májo… co děláš? No ne ty se koukáš na YYH počkej… já taky!" ha! Já si myslela, že se budeš za chvilku dívat taky. Sledujeme všechny díly na plasmové televizi. Pavla se zřejmě dívá, protože nemá co jiného dělat, a já sleduji zejména rudovlasého a chytrého džentlmena jménem Kurama- Youko Kurama (liška)♥. Nevím proč, ale najednou mám pocit, že jsem pochopila, o čem mamka mluvila. Asi jsem i našla ty chlapce, ale je zhola nemožné, aby byli živí… jako z masa a kostí a krve v žilách. Opouštím od této myšlenky a sahám do tašky pro moji oblíbenou knihu ¨Všechny Rostliny Světa & Zásvětí¨ ne že bych věřila na nějakou jinou Dimenzi, ale tahle kniha je boží. Má kolem devíti set stránek a zrovna čtu o květině, která je ze Zásvětí, a jmenuje se Iradin Casspus neboli Zlaté Srdce, která může cokoliv vrátit za stejnou cenu např.: Petr je slepý. Anna si přeje, aby Petr opět viděl, a své přání vysloví do květiny, tak Petr bude vidět, ale ona oslepne. Kruté, ale spravedlivé. Také je příšerně vzácná. Najednou mi Pavla vytrhne knihu z ruky.
"Co to jako děláš?! To se k sakru nedělá!" seknu na ni a natáhnu se po knize. Zrovna k mému překvapení vlak znenadání zastaví a pořádně to cukne, až končím na zemi.
"NO DO HÁJE! JÁ TADY ŘEŠÍM DŮLEŽITOU VĚC S KNIHOU A TEN VLAK JAKO ZASTAVÍ?! TAK TO AŤ SE JDOU VYCPAT!" prskám na všechny strany a Pavla mi raději hází knihu zpět. Jak jinak, já ji nechytnu, a trefí mě do kebule.
"Ach! Májo sorry! Nebolí tě něco?"
"Co bys řekla? Trefíš mě do hlavy 2kg knihou a ptáš se, jestli mě něco bolí?! BLÁZNE! Jasně, že mě bolí hlava! A teď tady počkej."
"Ale…"
"Žádný ALE!" seknu a vykouknu z kupé. Potom vykročím a jdu za průvodčím.
"Ehm… promiňte, ale proč jsme zastavili?"
"Á slečna Windsorová… mám pravdu?"
"Ano, ale odpovězte prosím na mou otázku!"
"Ovšem, ovšem… zastavili jsme z jednoho důvodu, že nastupují další cestující. Samozřejmě nemusíte se bát zpoždění."
"Hm… opravdu? A kolik jich je?"
"Um... jedna starší dáma a pět chlapců… proč vás to zajímá?"
"No… ehm… jen tak… a kde mají kupé?"
"Mají kupé vedle vašeho, ale ne…" co chtěl říct? To je fuk, protože já ho neposlouchám - již běžím po chodbě a najednou se otevřou dveře od kupé… a PRÁSK! Ležím na zemi. Opět. "Dobrá trefa Kuwabaro! To je snad poprvé, co tě chválím. Trefil ses do nějaké holky!" komentuje mou situaci jeden chlapec menší postavy, který je oblečen celý v černém. Co já vím, tak takovéto oblečení nosí jen Hiei! No jasně! To jsou oni! Vždyť říkal KUWABARO! No a jedna z posledních věcí je… v čím náručí se ocitám. No a proč mě něco šimrá na nose? Nikdo nemá dlou… Kurama! ©©©©© Ani neotvírám oči. Je to sladké. Nádherně voní!
"MÁJO! CO SE TI STALO! Co jste jí udělali!?"
"My jí nic neudělali, ale Kuwabara prudce otevřel dveře a tvoje kámoška to schytala." rozhodl Yusuke… lež! Sprostá lež!
"Já nic nechystala!" prsknu a bylo vidět, že je mé oživnutí překvapilo. Teda všechny krom Pavly. Ta je na to zvyklá. Jako na tréninku gymnastiky. Dostala jsem medicinbalem do hlavy, a když mě vezli v sanitce tak jsem se z ničeho nic probrala a lékaři pochcípali leknutím. Teda nepochcípali, ale byli na větvi z mého uzdravení. Avšak teď to byl pohled k nezaplacení.
"Co… to… má znamenat?" vypískl Kuwabara.
"Ale nic! To se jí stává často!" Pavlo, nekecej!
"Proto asi není moc chytrá co?" Hiei! Já jsem chytrá! Mohu o sobě říct, že jsem druhý Einstein! Řekni jim to, Pavlo!
"Náhodou Mája je chytrá!"
Jo náhodou já jsem chytrá! Do nich, Pavlo!!
"Do pytle! Kde jsem! A co mě šimrá na nose!!" písknu jen tak mimochodem, aby na mě nezapomněli.
"Vidíš! Kuramo! Není jediná, kdo má na jazyku ¨ostříhej se! ¨ jak jinak!" fuj… no Kuwabaro!!!!!!!
"To jsem neřekla!! *kýchnutí a psí pohled na Kuramu* Fakt, že ne!" neodpustím si tuto poznámku, kouknu na Pavlu a zděsím se… jsem zneužita v nastávajícím vtipu!!
"NÉ! Pavlo! Nedívej se na mě tak! Nedělej to PROSÍM!" nyní zas házím tázavý pohled na Pavlu.
"No já nevím? Měla bych toho nechat?"
"Jo!"
"O čem se to tady dohadujete?" a sakra Kuwabara se na něco ptá!
"E… O ničem?!" plácnu a trhnu sebou tak, že opět končím na zemi.
"Do prdele! To je jen za dnešek snad po sté!! To jsem ještě zvědavá, kde se natáhnu, až vylezu z tohohle prokletého vlaku! No a radši si ani nepředstavuji, jak se natáhnu v té zatracené akademii ve Francii, kde mám ještě najít nějakou skupinku chlapců a říct jim jméno mé matky! Ženská! Jak mám podle ní najít nějaké pitomce!" křiknu ironicky a podepřu se lokty. No jo! A to jsem se ještě nevyslovila celá!
"No a jak se tvá matka jmenuje?"
"A co tě to zajímá, Růžovko!"
"Co prosím?"
"Řekla jsem: A CO TĚ TO ZAJÍMÁ, RŮŽOVKO!" opakuji a dloubnu do něj loktem. Pak je 10minut ticho jako na hřbitově.
Ještě chvíli tam tak po sobě čumíme: já na Kuramu a naopak. Pavla, Hiei a ostatní ti se zvedli a odpochodovali pryč (to znamená: Pavla a ostatní jdou do toho, jak se to jmenuje… už vím! Jídelní vůz!!) snad před 2minutama.
"Promiň mi mé chování. Má matka se jmenuje Angelin Marie Windsorová, ale pochybuji, že vám toto jméno něco říká… matka mi vyprávěla, že s nějakými chlapci, na které si vzpomněla, prožívala nejrůznější dobrodružství! Ty jo! Ta se měla."
"Nebude sama Majdalén. To ty a Pavla budete také. Víš, proč ti matka říkala… ehm naznačila, aby ses dostala hlavně na tuto školu?"
"No jistě!"
"A?"
"No… tak zejména proto, že chce, abych měla dobré vzdělání. A pak, abych nějakým chlapcům řekla její jméno…" špitnu a postavím se. To víte. Moc dlouho sedět nedokážu. Samo sebou pomohu i Kuramovi. A oba se opřeme o stěnu vagónu, protože se vlak rozjel.
"A máš nějaké ty chlapce vyhlídlé?"
"Ano… Dokonce se mi jeden i líbí.©© Ale jsem si jistá, že ten by o mě nejevil zájem… *zrudnu a odvrátím pohled* a jen tak pro a proti. Kam jdeš ty, růžovko?"
"No jdu na jednu školu ve Francii stejnak jako ty. Mám tam poslání. Jo a poslední věc jmenuji se Kurama… tak mi prosím tě přestaň říkat růžovka…"
"Ehm… omluv mě. Kuramo a jaký máte úkol? Nebo spíš… proč tě zajímalo jméno mé mamky??"
"Jen tak! Jen tak… SSS! *sykl a sklouzl se na kolena* zavolej… Yusukeho!"
"Co je ti!?" no jo posraná otázka! "Um počkej tady." šeptnu a ukazováčkem mu pohrozím, ať se ani nehne. Kurama se jen usmál, ale to já přešla pohledem a lehce mi cukl koutek. Povzdychnu si a jdu do jídelního vozu, protože zrovna tam měli Pavla s ostatními namířeno. Našla jsem jídelní vůz. Teď stačí najít ty voly. Á támhle sedí i s Pavlou! No mám přijít v klidu a říct jim to chladně nebo hystericky… lepší volbou bude hys… houby s voctem! Chladně a klidně! Jasan! To je můj styl!!
"Pavlo!! Pavlo! Hnusnej modrej! Zelenej! Skrčku!!" a sakra! Poslední slovo nebylo moudré…
"Cože!! Já ti dám skrčka! Ty malá… moment! Jak to, že tu není Kurama??" no jo!
"Proto jsem přišla. Kurama no já nevím, ale… moment já vím! Kurama se chytl za bok, sykl, a pak se skácel k zemi. Pomalu, stejně rychle jako já, když jsem dostala dveřmi od Kuwabary… *vražedný pohled na posledně zmiňovaného* a to je snad vše. Um... jo je to vše."
Opřu se o stůl a hodím na Hieie zákeřný úsměv. Ten se zvedne a chytne mě za kapuci u mikiny. "Přestaň!! Škrtíš mě!"
"To je můj úmysl!"
"Ty malý parchante! Přestaň mě škrtit! Je mi jedno, že se má zachovávat úcta k starším, ale ty jsi malý, černý něco a pořád mě provokuješ! A to se neznáme ani jeden den!!"
"To je pravda." potvrdili ostatní, co byli u stolku. Na pokyn od Yusukeho mě Hiei konečně pustil a zřejmě čekal, že se mu omluvím. Chyba parchante! Právě sis vytvořil nepřítele č. 1! Ale pochybuji, že se ještě uvidíme. No co stále dlouhá doba… 9 dní s ním.
"Jo vy dva… neměli jsme náhodou jít za Kuramou??" zeptal se najednou Yusuke a my jsme se přestali probodávat pohledy. Odfrknu si a letmým skokem letím za Kuramou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adiira Adiira | Web | 7. července 2011 v 19:10 | Reagovat

Nani?! Co je Kuramovi?! ??? Co se mu stalo?! Kurama-kun!!!

2 Adrin Adrin | Web | 7. července 2011 v 20:04 | Reagovat

Ale... asi oběd... stálo to za hovno.... nebo možná nějaké staré zranění.... sama nevím, jak jsem mu to mohla udělat O_O  O_O  O_O  ???

3 Adiira Adiira | Web | 20. července 2011 v 18:13 | Reagovat

[2]: A nebude to pořád ještě z toho, jak ho Hiei v 8. dílu probodnul mečem? V manze si na to stěžoval ještě po 10 dílech

4 Adrin Adrin | Web | 20. července 2011 v 20:19 | Reagovat

[3]: JO! To bude ono.... ale i ten oběd na tom bude mít co dělat.

5 Aya Aya | E-mail | Web | 5. května 2012 v 13:34 | Reagovat

jééééééééééé *-* chudák Kurama. =( ale růžovka"  to jsi zabila =DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama