Reklamy sem! Prosím.
Nevedu SB. Děkuji.

Psala jsem, Píšu a BUDU Psát...

3. Kapitolka

4. července 2011 v 12:44 | Adrin and Raven (pomoc) |  Drzost V Růži
3. Zatracený Zloděj
"K-Kuramo! Jsme tady!" křiknu a sleduji nehybné tělo opírající se o zeď. Kleknu si k němu a položím mu jeho hlavu do svého klína. Popadám ho za zápěstí a ujišťuji se, že má tep. Měl. Hlasitě si oddechnu a i u ostatních bylo slyšet "HUH" pche! Mimina! Jak brečí!
"No Májo! Co to vidí oči mé! Slza!"
"Sklapni! Pavlo… Já nebrečím. Jen mi něco spadlo do oka!" no jo! Tak lžu, jako když tiskne!! Setřu si slzu a zase si odfrknu. Yusuke přistoupí blíž a také si klekne…
"No a co hodláš dělat? Je v bezvědomí?" zeptám se přehnaně ironicky, a jo, BYLA to chyba, kdo jiný než Hiei mi škubl s kapucí a já měla sto chutí mu jednu vrazit. Yusuke se zarazil, když do něj Pavla kopla a šeptla mu, aby mi pomohl s Kuramou do našeho kupé. Sice se chvilku divil jako vyoraná myš, ale pak pochopil. I Hiei trochu pomohl.
"Tak a je to. Kluci odvedli jste svou práci a já myslím, že budeme muset všichni pryč." pokynula Pavla, když postřehla můj výraz.
Po necelých 3 minutách jsme v pokoji pouze my dva. Tak nějak tam sedím na křesle vedle postele, na které leží Kurama, a opět si čtu. Najednou cítím něčí dotek na zápěstí. Lehce se pootočím a sleduji nádherný úsměv na tváři ještě nádhernějšího démona. Zrudnu, zavřu knihu a jemně pod jeho rukou ucuknu. Smaragdové oči skrývají otazník, kterému nelze odolat.
"Mám zavolat ostatní, že ses probral??"
"Jak chceš." odpověděl a bolestivě se postavil.
"No a nemusím je volat??" zas se zeptám potichu.
"Nemusíš." řekl s nově nabytým úsměvem. Rozhlédl se po kupé a jeho zrak spočinul na mé knize.
"Udivující kniha. Zajímáš se o rostliny?"
"No po pravdě ano. Mám doma záhon s růžemi, stačí to jako důkaz?"
"Jistě." otevřel knihu na straně, kde mám jako záložku vylisovanou pomněnku. "Pozoruhodné. O této květině jsem jakživ neslyšel. A prý ji dokáže vypěstovat jen démon S třídy… což jsem já. Ehm… jen jsem se přeřekl omluv mě…" a jéje. Tak se asi zeptám jako, že nic nevím…
"No a Kurama je tvá přezdívka? Co You… chlapče?"
"Ano! Mé jméno je Shuichi Minamino… "
"Víš Kuramo…" nemohu doříct, protože zakopávám o koberec a házím dokonalou hubu na dveře od kupé. Zatím jsou zavřené, ale ne nadlouho. Hiei je otevírá a já se kácím, ještě z poloviny naplácá na dveřích na něj. Všichni přítomni dostávají absťák. Jen já čekám sbohem. "Ty potvoro! Opět! Já se z tebe zvencnu! Proč sis na mě zasedla!"
"Já si na tebe nezasedla! Prostě se vždy přimotáš tam, kam bys neměl!!"
"Tak si máš dávat pozor pod nohy!"
"Netahej do toho mé nohy! Za nic nemohou!"
"Kruciš! Máš pravdu!"
"To si piš, že mám!"
"Ano, tvé nohy nemohou za to, že je mozek praštěnej!"
"Hajzle!! Nepřeháněj! Hele… mám pro tebe zajímavou nabídku."
"O co go?"
"Dnes večer v 22:00 si dáme sraz před naším kupé. To abych nedostala dveřmi. A půjdeme, až na konec vlaku. Tedy přes veškeré vagony. No a nakonec si my dva dáme závod, až k vašemu kupé, kde bude čekat někdo z ostatních. Platí?!"
"A stojí mi za to běžet?"
"Stojí, chlapče. Stojí." Vi, vi (pro ty blbé ano, ano) já jsem dost rychlá i na něj.
"Dobrá. Nemáš šanci. A s tebou mít soucit nebudu."
"Dobrá. Ber mě jako nepřítele. Jo a běží se po střeše."
"Ještě lepší."
"Mája se zbláznila! Jeho nemůže předhonit," namítne Yusuke jen tak mimochodem Pavle. "Neboj. Bude legrace," oplatí mu upomínku.
"Hele lidi… tady se sázky neberou. Jo, a kdyby, jste mě NÁHODOU potřebovali, budu někde ve vlaku."
"To je teda přesné."
"Buď rád vůbec za tohle," setřu Yusukeho a jdu lehce do kupé.
"Mamma mia! To jsou blbci… teda krom… Kuramy. Nikdo mě nechápe!" sýčkuji a pomalu jdu k oknu.
"A do toho! Kde je ta kniha!" zahromuji a koukám se po celém kupé. Nikde ani lístek! Běžím k posteli, kde je koberec a, jak jinak… natáhnu se. Rána byla slyšet i venku a taky byl slyšet smích na můj účet.
***
"Mája je divná. Myslí si, že mě předhoní!" řekne Hiei a otočí se ke Kuramovi, který byl na odchodu.
"Co je to za knihu?"
"Nevzpomínáš?" "
Měl bych?"
"Možná."
"Kde jsi ji vzal? Je jen jedno vydání a to má…"
"Ta je Máji. Vůbec, ale nechápu, kde by ji mohla sebrat. Nikomu jsme ji nedávali. Jen tehdy té, jak se jmenovala…?"
"Kuramo! Myslíš tu holku? Jak se k ní Hiei měl?" zeptá se Yusuke, který se tam vetřel…*Tady bych doplnila, kdo to říká*
"Jo! To je ona. Jak se jmenovala?"
"Moment mám to zde na papírku… *vyndává papír* jmenovala se… Angelin Marie Windsorová nebo, jak jsme jí říkali, Angie," došilhal se Yusuke konečné odpovědi a Hieimu s Kuramou hrklo.
"Je možné, že by Angie dala tu knihu Máje?"
"Jo… nejen to," pronesl Kurama a snažil se vykroutit. Povedlo se mu to a šel rovnou čarou do kupé, kde si sedl na svou postel.
"S třídy jo? Zajímavé… nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo má vůbec nějaké zkušenosti. Hm… co je to? Jen Youko… no vždyť já nejsem jediný Youko?!" sekne a otočí na stranu s obsahem, ještě, že ne tam, kde mám malůvky… malůvky! A do toho! Malůvky!!!
***
"Pavlo! Tys mi vzala tu knihu! Davaj! Davaj!"
"Nedavaj, protože nemám!! Kde jsi ji měla naposledy??"
"No před chvilkou, když tu byl Kurama, tak se koukal, ale jen na jednu stranu! NÉ! TO SE MI JEN ZDÁ!" rozkřičím se a letím znova z kupé.
S křikem: "DO PRDELE! KURAMO! NEČTI SI NA DALŠÍ STRANĚ!! PROSÍM!" no jo! Mám ječáka. Vtrhnu do jejich kupé a vidím tam pouze Kuramu. Doufám, že se ještě nedostal na další stranu.
"Kuramo, vrať mi prosím tu knihu! Ty zatracená liško! V tobě je pořád ten zloděj!"
"Jak víš o… no jo už vím YYH v televizi co?"
"Hm," pokrčím rameny.
"Nevadí. Tak to asi víš, že jsem Youko."
"Hm. To taky."
"Ty jsi jak ten Hiei. Samé ¨Hm…¨ jste velice zajímavé osoby."
"Em… díky?" písknu a natáhnu ruku na znamení: naval mi tu knihu. Navíc naladím svůj chladný a vražedný pohled. Zabral! Vrací knihu, ale moment! Co to dělá! On tu knihu pokládá na stůl a hází po mě růži! Jen tak, tak ucuknu, seberu ji po dopadu a vracím mu úder (asi si říkáte, jak mohu vrátit úder růží… lehce: vezměte růži a špičkou ji po něm hodíte to je úder… no a buď to chytí do ruky, či ho to zasáhnete).
"Co to jako má být! To jsi takhle útočil i na mamku! Já myslela, že Hiei je ten co útočí na každého! Já mám dost nepřátel! Víš, jak často jsem se musela po škole prát se staršími a z vedlejších škol?! Ale nemysli si, že se vzdám! Hieiho večer předběhnu jako nic! A co já vím…!" nic nevím.
"Útočit na tvojí matku? Co ty můžeš vědět?"
"Hodně. Mamka nám vyprávěla! Najít nějaké chlapce… pche! Kašlu jí na to! Co je mi po nich! Banda blbců! I taťka pořád mele o jednom a tom samém: Banda kluků, nejlepší kamarádi, láska, dobrodružství, zranění, smrt, znovuzrození, ztráta pamětí a její nabytí zpátky a tak dál a tak dál. Já nejsem tak blbá jako někdo," trpký pohled z okna.
"Chápu. Tvoji rodiče mají pravdu. A ano. Samo sebou ty máš také kus té pravdy. Vše co jsi řekla, je pravda. A vždy bude."
"Co tím myslíš?!"
"To je lehké. Tvá matka jak jsi již naznačovala, doopravdy byla jednou z naší bandy. I tvůj otec byl jedním z nás. Tak se i spřátelili. No a jak se mají?"
"Docela dobře. Mají dvě děti… a to mě a mého bratra jménem Jin." he… blb na světě! Já!!! "Jin? Ty ses dívala, na celé anime… co?" povědomé co??
"Jo. A proto se jmenuje Jin a ne třeba Adam, nebo tak něco. Dobrý co?" vysmátý úšklebek "No jo… dobré." jen mě udivuje chlapec. Kdepak jsou ostatní? To je fuk. Čapnu knihu a hybaj z kupé. Nahání mi husí kůži. No a nesmím zapomenut vzít si potažmo pár jeho semínek.
"Jen… vrátil bys mi mou knihu? Ráda bych si v kupé četla."
"Jistě… tady." podává mi knihu, ale cuká se mu ruka.
"Co je? Cuká se ti ruka, jako bys držel recept na nejhorší jed a dáváš ho nepříteli. Jenže na to nemáš právo. Tato kniha je po mé mamce a ta mi ji dala. Naval!"
"No a jen poslední otázka… opravdu ti ji Angie dala?"
"A když ti řeknu pravdu… dáš mi konečně tu knihu?"
"Jo."
"Tak dobrá, mamka mi ji nedala. Našla jsem jí na půdě v jedné krabici s nápisem ¨Vzpomínka na kluky… Pro Máju¨ bylo tam moje jméno tak jsem si ji vzala."
"Celá ona. Tady je ta kniha…" podá mi knihu a já mu ji bez ostychu vytrhnu z ruky.
"Po kom jsi?"
"Víš, že nevím… asi po obou a z malé části po babičce. Mám pravdu?"
"Jo. No víc se podobáš matce…"
"Vi, vi… bývalá třídní to taky říkala. Je překvapivé, že mě ještě nezačala jmenovat pod jménem mé matky… ne! Mamky! Už jsem z tebe mimo! Musím do kupé… a já mám taky poslední otázku: Dal bys spár těch zajímavých semínek růží a jedno semínko ze Zásvětí?" "Co, že, to prosím?! Ze Zásvětí?"
"Jasná věc! Musím si to zkusit… již jsem pěstovala hodně rostlin. Jsem zkušená. Každý rok jezdím na tábor a byla jsem na 2 roky v Americe… Hollywood. Prosím!!!!!! PROSÍM!!! Nenuť mě prosit dlouho."
"Dobrá, dobrá! Jedno semínko ze Zásvětí a pár těch růží."
Jo! Věděla jsem, že ho přemluvím. "Díky!! Uno momento! Jsi opravdu Kurama? Jsou Hiei, Yusuke, Kuwabara, Genkai a všeci opravdoví?!?!" obořím se z ničeho nic, ale když si uvědomím, co ze mě právě vypadlo, zrudla jsem a beze slova se hrabu ven… Jsem venku!! Ani se mě nepokoušel zastavit. Chytrý kluk. Ale ta otázka tu zůstává… Jsou to vážně oni?!?! Teď jsem ze sebe udělala naprostého vola. Inu co se stalo… To se stalo a nic mi není… Jen jsem rudá jako rak, ale mám tu postiženou knihu. A ja ja ja! Vyšel ze dveří a má namířeno ke mně! Jsem pytli! V prdeli! V hojné prdeli, která je ještě jednou v prdeli! Zdrhej, Májo! Zdrhej!! Ne… je u mě… Na teď … 1… 2… 3… TEĎ!! Běž!!!!!! Utíkám, seč mi nohy stačí, ale jak se ohlédnu… BUM! Ležím na zemi a on se ani nerozběhl! No to je urážka mé cti! Ale já přece nemám žádnou čest… J! Jsem dobrá. Sbírám se z té zasrané země a on je u mě… podává mi ruku… mám ji přijmout nebo odmítnout… no krom toho, že než bych se sebrala, uběhl by rok… dlouhá doba přijmu a jak vždy říkám: A hybaj pryč… Jo… podávám mu tedy ruku a on mě bez větších problému vytáhl nahoru.
"Díky! Ale já bych se sebrala sama," odfrknu si a letmo mu pročísnu vlasy. Nebylo vidět, že by se mu to nelíbilo, ale nic nedal znát.
"Není zač…" odpoví mi šeptem, otočil se na patě a odešel. Já tam ještě 2 minuty stojím a sleduji z okna krajinu.
"Nádhera! Jsi mnohem větší kopyto, než vypadáš," šeptám si pro sebe a pořád čumím na krajinu.
"Májo!!! Májo!!!! Pro boha! Kde ses zasekla!!! Já tě hledám v kupé, v jídelním voze, na konci vlaku… " no jo! Tipněte si, kdo to asi tak je… Jo je to… Správně! Pavla. Ta nikdy nezavře pusu J. Ale mám ji ráda… jako kamarádku… ne sestru!
"Sklapni! Byla jsem tady. S…"
"S…?"
"Nikým! S tou knihou…" to jsou teda výmluvy!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adiira Adiira | Web | 7. července 2011 v 19:21 | Reagovat

Nadávka začínající na ukazovací zájmeno DO a Kuramovo jméno v jedné větě? :D  Hustě, to by mě nenapadlo použít. Na to jsem moc velká liškofilka. Ale... Zeby byl Májin otec Hiei? Ale ale ale? :-D

2 Adrin Adrin | Web | 7. července 2011 v 20:02 | Reagovat

Já jsem SAKRA liškofilka.... I LOVE KURAMA- YOKO!!! :D  :D  :D

3 Adiira Adiira | Web | 20. července 2011 v 18:12 | Reagovat

[2]: A můj je Shuichi! Minamino-kun is my Kurama-kun! Kurama-sama!!! Aishiteru!

4 Adrin Adrin | Web | 20. července 2011 v 20:16 | Reagovat

[3]: Klid :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama