Reklamy sem! Prosím.
Nevedu SB. Děkuji.

Psala jsem, Píšu a BUDU Psát...

4. Kapitola

6. července 2011 v 12:43 | Adrin and Raven (pomoc) |  Drzost V Růži
4. Co To K Sakru Je?
Odvrátím pohled od Pavly a ZASE koukám na krajinu… co to je?
"Pavlo, co to je?? To tamto!" dloubnu do ní a nehorázně ukazuji na cosi venku.
"Nevím…" ta mi toho teda řekla! Odbíhám od ní a hurá za průvodčím.
"STOP! ZASTAVTE TUHLE VĚC!!!!! ZASTAVTE!!!" ječím na celý vlak a je mi u háje, že na mě čumí ostatní cestující.
"Co je?! Chci vědět, co je ta divná věc venku!!!" obořím se, když kolem mě prochází Genkai… možná to byla chyba… možná… jo: byla to menší chyba!! Její přímo nasraný pohled mě vyvedl z míry… ale co. Co mi taková babča může udělat!? Já vám řeknu co- NIC.
"Promiňte mi to paní Genkai… moc mě to mrzí," tím MOC mám, namysli vůbec J. No teďka hnedka zpět k tomu cosi venku.
"ZASTAVTE KONEČNĚ TEN VLAK!!!!!" rozštěknu se zase. A! Co to vidí oči moje! Vlak zastavuje a jako naschvál to cukne. Díky bohu jsem se chytla zábradlí, které se tam z čista jasna zjevilo. Asi ho tam vy- něco Genkai, protože bych jinak končila na ní (a to vám říkám… již bych v životě nic nenapsala J) já osobně bych jí to teda nepřála (v překladu: já osobně bych jí to teda PŘÁLA JJ) jo jo! Pomalu se hrabu ke… no jak se říká dveřím u vlaku? To je jedno! Jsou to dveře.
"Slečno! Proč zastavujeme?" otázal se průvodčí, a když viděl můj výraz: Neserte a otevřete ty dveře! Raději zavelel otevřít a dal mi 20 minut. Vyskočila jsem a musela se vrátit asi o 100 metrů.
Dobíhám ke stvoření a nestačím se divit… je to naprosto maličké lišče! Ale něco na něm bylo zvláštní… nebylo rezavé, ale bílé jako nepošpiněný sníh. Ani POLÁRNÍ LIŠKA to nebyla- ty jsou spíše šedé. A jeho-jí oči byly jako dva nebeské drahokamy, ale i jako ďáblovy plameny…
"Co jsi zač?! Ty nebudeš obyčejné… že ano?" liščeti se rozzářila očka a mně se nechtělo odejít. Najednou… slyším od vlaku hlas průvodčího. Ať se vrátím, že jsem zajistila zpoždění. Myslela jsem, že lišče již neuvidím. Pak jsem lišče pohladila a objala, ale jak jsem je nadzvedla, viděla jsem drtivě velkou skvrnu od již tak vsáklé krve. Položila jsem je a podívala se na sebe… byla jsem celá od rudé tekutiny, která stejnak na mém černo-modrém oděvu nebyla vidět. Má slabost ke zvířatům je hrozná…
"Pojď sem ty malé zlato," začnu je opatrně brát do náruče, abych mu-jí neublížila víc… již tak to lišče bylo zubožené. Jdu zpátky. Nikde nic… bylo ticho, které přerušila až pára z vlaku. Trochu jsem přidala do toho mého umírání a za necelou čtvrt minutku jsem lezla do vlaku. Tam mě již Pavla spolu s Kuramou a ostatními… dokonce i Hiei očekávali. No nazdar! Za necelou hodinu a půl máme ten závod!
"Tak co byla ta imaginární věc, kvůli které jsme zastavily?" popichoval Yusuke, který jak jsem poznala, přišel na mojí lehce vyvolatelnou neurvalost.
"Tak za 1. zastavili jsme, protože jsem si chtěla něco ověřit. Za 2. ta tebou nazvaná ¨imaginární¨ věc je živé stvoření. A za 3. nedělej si ze mě prdel!" při posledním bodu jsem Yusukemu uštědřila jednu poučnou. Pak jsem se konečně uspokojila s tím, jak se sbírá ze země a odhalila jsem svého miloučkého lišáčka… všichni se naklonili a vzdychli okouzlením (dokonce i Hiei) síla lidi!
"Májo! Nemůžeš si domestikovat mládě divokého zvířete!" obořila se Pavla.
"Ale tohle není ledajaké lišče! Podívejte se pořádně! Je zraněné, ale jinak je sněhově bílé! Pokud jste až natolik blbí (pohled na Yusukeho s Kuwabarou) to škvrně není Polární liška… je výjimečné!" sklopím zrak na mrně a to mi věnuje pohled, který naznačuje soustrast na mou stranu a bolest na jeho.
"Víte, co? Jděte se vycpat! Mě jste naprosto pasé!" štěkla jsem po nich a šla jsem pryč.
V kupé pokládám škvrně na mou postel a skokem jsem byla u lékárničky. Vyndávám desinfekci, obvazy, nůžky no a ještě pár těch věcí co v lékárničce jsou a jdu na věc. Díky mamce, která je primářka v jedné nemocnici s tím mám menší zkušenosti. Á hotovo!!
"Jen si odpočiň maličké. Budeš to potřebovat. Víš… já jsem vlastně v úplně stejné situaci jako ty…pravdou je, že mě kdysi dávno našli v lese… nikdy jsem nebyla moc mezi lidmi… vždy jsem utíkala z domova a nikdy mě nenašli… ukrývala jsem se v lese… asi tak jako ty J," jak jsem si tam s liščetem povídala, nevšimla jsem si, že se za mnou kdosi blíží. Mrně začalo vrčet a pokoušelo se vstát. Jedním pohledem jsem naznačila, že se nemá ani hnout. Myslela jsem, že se jen leklo, tak postavu ignoruji. Pak jsem chtěla sáhnout do lékárničky pro jednu bylinku, abych ji dala liščeti.
"Hele škvrně… víš, jak ti budu říkat?" zeptala jsem se. Jak jsem poznala slovo škvrně a vše ostatní co se trochu spojuje se slovem malý se mu-jí nezamlouvá… a komu jo… J a na znamení, že neví, jak mu budu říkat, zavrtělo hlavičkou.
"Budu ti říkat Zero nebo Kenshin… tak si vyber. *víte, co se říká: Aspoň ses mě mohl zeptat! * Takže jedno zastříhání ušima- Zero, dvě- Kenshin. Máš svobodnou vůli… vyber si, které se ti líbí… sice nevím, jak to poznám, ale to je jedno."
Lišče se zamyslelo na dobrých 6 minut. Potom se rychle podívalo za mě, ale osoba se nezalekla… položila mi ruce na ramena a… jo asi jste si dobře tipli… dostal facku. V tom jsem si uvědomila, že tu nemalou facku jsem vlepila jedné velice mocné osobě… Hieimu, ale proč se mě zrovna on dotýkal?
"Ty! Zapomeň na sebe menší možnost vyhrát! Ty se tam odsuď ani nedostaneš živá!!!" řval na mě z plných plic a já se jen smála… neměla jsem nahnáno, ale bylo boží vidět ho tak nehorázně nasraného a to díky mně! A jak si mnul bebí! To bylo nej!
"A proč jsi vůbec přišel! Jak ses mě jen mohl, dotknout! To ty se tam odsuď, nevrátíš ty malý zmetku! Jsi oblečený jako krtek! Celý černý! Až tě předběhnu… budeš se moct jít zahrabat!!" řvu pro změnu já.
"Protože je čas se připravit a sklapni! Bolí mě z tebe hlava!" na tohle jsme oba zmlkli. Koutkem oka jsem zabloudila za liščetem, jak se rozhodlo… ušima zastříhalo jen jednou. "Opravdu se chceš jmenovat Zero?" zeptám se překvapeně a on přikývne… dokonce jsem uhodla, že je to chlapec!
"Jdeš?!" ptal se již trochu vychladlý Hiei a já udělám to samé jako můj Zero. Přikývnu! Jasný… to pro ty debily jako jsem já… *díky Raven* *Tady by bylo možná dobrý napsat, že myslíš to přikývnutí a ne zastříhání ušima :D :D *
Jdu pomalu *pomaličku* za ním a každou chvíli něco očekávám. Zrak mi zabloudí na Katanu… nevypadal, že by ji zrovna přede mnou hlídal… no a Kurama není jediný, kdo má sklony ke zlodějině… JJ.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adrin Adrin | Web | 6. července 2011 v 19:48 | Reagovat

ja se na to vyseru! zase jsem tam něco po... 8-)  :-?

2 Adiira Adiira | Web | 7. července 2011 v 19:29 | Reagovat

Hiei dostal facku? O_O Divím se, že nevraždil. A jsem zvědavá, jak to bude s tou *w* KAWAII!!! lištičkou

3 Adrin Adrin | Web | 7. července 2011 v 19:57 | Reagovat

Kdyby si to zkusil, tak je z něj na 100% kevab čiči! :D  :D

4 Adiira Adiira | Web | 20. července 2011 v 18:10 | Reagovat

[3]: Ale to on neví

5 Adrin Adrin | Web | 20. července 2011 v 20:12 | Reagovat

Možná by měl.... :-?  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama