Reklamy sem! Prosím.
Nevedu SB. Děkuji.

Psala jsem, Píšu a BUDU Psát...

7. Kapitolka

7. července 2011 v 21:15 | Adrin and Raven (pomoc) |  Drzost V Růži
7. Schůzka
Pavla si mě posadila na židli a začala mi na obličej patlat, bůh ví jakou věc a já se nesmím ani podívat…
"Tak můžeš!!!" slyším Pavlin rozzářený hlas. Pomalu *to abych nedostala šok* otevřu oči a nestačím se divit.
"Když, už jsi na sebe natáhla ty sametové šaty… musíš mít něco, co k tomu ladí!" slyším stále rozjasněný hlas a musím se usmát… oční stíny jsou tmavě modré a řasenka není díky bohu vidět… a na rtech mám jen lesk na rty. Pak mi ještě natáhla stříbrný medailonek ve tvaru růže. Z ničeho nic se po kupé rozlehne zaklepání a Pavla někam mizí. Na balerínách lehce doskočím ke dveřím a otevřu… stojí tam… v nádherné zelené košili.
"Jdeš?" zeptal se jak jinak se sladkým úsměvem.
"Um… jo…" vyleze ze mě a chytnu se ho za nabídnutou ruku (hlavně, že se říká lehce a ne jako prase) J. Zrudnu a povolím svůj stisk (v bývalé škole: stisk smrti).
"Půjdeme?" zeptal se pro jistotu Kurama, aby řeč nestála. Jemně kývnu s lehkým nádechem rozrušenosti a hladu. Pomalu jdeme chodbou a bavíme se o všem možném… a pak se to stalo… jdeme a naproti nám jdou dva číšníci s velkými tácy. Jo a nesmím zapomenout na ten koberec!!!!! Nějak se mi zamotaly nohy o koberec a já začínám padat, v tu chvilku se tam přimotali i ti číšníci a já jednoho stáhla sebou dolu. A ten stáhne toho svého parťáka… jídlo končí na mně. A do toho se sem propašovali Yusuke a Hiei.
"Vidíš! Co jsem ti říkal! Zakopla o vlastní nohu!!!" vyparoval se Yusuke nad Hieim a ten mě s radostí na očích sledoval.
"A jo! Nevydržela čistá ani 8 minut…" na to Hiei.
"A teď tady máme jako hlavní menu: Mája a lá kuře se salátem a omáčkou. A jako další chod: Mája na paprice s okurkou a vajíčky místo čepičky…" po této Yusukeho vysoce inteligentní větě propadli v ŠÍLENÝ záchvat smíchu. Bohužel Kurama na tom byl podobně jako kluci… jen to v sobě dusil… chudák.
"Drž hubu Yusuke!!! A můj rekord… kdy jsem se zaprasila nejdřív byly 4 minuty!! To ti nedaruju… ani tobě… ani tobě!!!!" ukážu na Hieiho a pak na Yusukeho. Ten pomáhal číšníkům na nohy…
"Pane bože!!!! Slečno! Co to vyvádíte??? Nyní je hlavní chod na vás!!!" obořil se jeden z číšníků a já začala nabírat barvu raka (překlad: Začínala jsem nabírat barvu tak rudou, že by se nedala rozeznat od Kuramových vlasů…) J.
"Co! Já nic! To ty zatracené baleríny, které na mě Pavla navlékla!!!!!" bráním se a baleríny, které mám, jsem prudkou ranou hodila po Yusukem a Hieim… TREFA!!!! A DO ČERNÉHO!!!
"AU!!!!" pískli oba najednou a já s Kuramou jsme propukli v smích… hlasitý… smích.
"To vám patří… vy… vy…" supím a již napřahuji pěst… proč mě někdo chytá za zápěstí.
"HEJ!!!! To není fér play!" cukám sebou a pokouším se dostat z Kuramova stisku.
"Já vím, ale nemůžeš jim jednu natáhnout!" brzdil mě Kurama a já se ne a ne vzdát… sakra fix! Drží pevně!
"Pusť!!! Pusť!!!" vřískám a mám sto chutí ho nakopnout… ale to se nedělá! Nemůžu do něj nic… fuj!
"Tak mi slib, že se uklidníš a nic jim neuděláš." řekl a stisk povolil.
"ALE no táák!! To mi nemůžeš udělat… zrovna ty! Ty… ten hodný!" sténám a hledám slabé místo.
"Ale můžu. Uklidni se a já tě pustím…" pokračoval a já… no lehce jsem se zamračila, ale uklidnila. Vstanu (do teď jsem klečela) a rychle se ze sebe snažím dostat… no jídlo? Dá se tomu tak ještě říkat? Dejme tomu…
"Dík. A teď vám jednu vrazím!" poděkuju Kuramovi a hned na to jsem se otočila na Yusukeho s Hieim.
"Májo!" zvýšil na mě Kurama hlas, když si všiml, jak se napřahuji (znova).
"Klid!" vrátím mu zvýšení hlasu, naladím pohled nevinného koťátka (ten mi jde sakra dobře) a nakonec spustím napřáhnutou ruku podél těla. Zesmutním… tak, aby to nikdo neviděl. Na patě se pootočím a jdu rychlejším krokem do kupé… Kurama ani Yusuke natož Hiei si ničeho nevšimli… to je dobře. Hned jdu do koupelny, (znáte to… horká voda a klid) kde si napouštím horkou vodu. Po 5 minutách je vana po okraje plná a pára z ní stoupá. Všechno, co mám na sobě, svléknu a do horké vody opatrně vlezu. Rána na zádech sic pálí, ale jinak pohoda. Takhle si tam ležím jen 15 minut… nějak mě to nebavilo, ale nevím proč. Ve vaně jsem strávila dokonce 2 hodiny a nyní… NUDA!
"Á! To se nedá vydržet!" pronesu do prázdna a sahám po ručníku… nic… moment! NIC!!!! Poohlédnu se… na mou hříšnou duši… ON TAM NENÍ!!! Vyskočím z vany a bleskově letím vedle do obytné části (jen, ať tam nikdo není! J). A rovnou ke skříni… hledám jakékoliv oblečení… nakonec něco vytáhnu. Je to bílé tílko s bílými kraťasy (spíše to je pyžamo). Ihned po ukončení problému si sedám na sedačku, beru MP4 a neřeším okolí.
Samo sebou nevnímám ani přicházejícího Kuramu… jen tak tam sedím a čumím do blba…
"Proč jsi odešla?" na co se jako ptáš??? Neviděls ty šaty?!
"Co, že, co?!" vyhrknu leknutím, ale dál se zaměřím na Zera, který si na mé posteli hraje s plyšovým méďou.
"Ptám se… jestli sis nerozmyslela to s tou večeří." jo aha! Já tě neslyším!!
"Hm… jestli myslíš tu večeři, tak to bude asi kvůli těm šatům… neřekl bys?! A co bych si jinak vzala." řeknu a dál sleduji lišče.
"No… asi máš pravdu… prom…" nedořekne a sleduje moje počínání. Přistoupím k němu… a lehce jsem ho pohladila po tváři. Zachvěl se a zrudl… já pomalu to samé… jen jsem se nezachvěla, ale zrudla o to víc. Kousek od sebe odstoupíme… a podíváme se přímo do očí toho druhého.
'Takové nádherné oči.' pomyslím si a nemohu uhnout. Nevím, na co myslí Kurama, ale mohla bych si vsázet na tu samou větu… nic neříkám.
"Tak… půjdeme na tu večeři nebo sis to rozmyslel?" zeptám a pořád z něj nespouštím oči.
"O-ovšem!" odpoví a trkne se do čela. Pousmějeme se a já… no… zamířím ke skříni a jako vždy se MÁLEM natáhnu… nebýt Kuramy, který mě jen tak-tak chytl.
"Dík." poděkuju (zase!) a obratně se zvedám z polo lehu. Jedním skokem doskočím přímo ke skříni, kde vytáhnu modré šaty. Vběhnu do koupelny (zas a zas) a zkouším je na sebe natáhnout. V koupelně ještě menší chvilku zůstávám (chvíle… 1hod J) a snažím si tam ošetřit tu ránu na zádech (lehce tu krev zastavím a nevím co k tomu říct)… jak je možné, že to umím, je minulost, než mě adoptovali (nevím, jestli jsem se zmínila)… jako poslední si myju ruce… a v tu chvilku vešel i Kurama… a já? No co si myslíte… ano! Jen jsem se otočila a věnovala mu jeden z mála úsměvů.
"WOW! Vy-vypadáš… dokonale!" vykoktal ze sebe po chvilce a… lehce a zkráceně řečeno jsme vyrazily, dali jsme si večeři a celý večer zakončili úsměvy J. No, a jestli vás zajímá, o čem jsme si povídali… tak o těch šatech a malé (malililičkaté) naději, že Yusuke a Hiei přežijí do zítra, protože takové VÁNOCE, jaké mají oni… byste nečekali ani o těch na 24. prosince (pravých)… fuj! Hned po tom jsme si šli všichni lehnout…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adiira Adiira | Web | 13. července 2011 v 15:01 | Reagovat

To o těch očích bych si byla myslela i já. =^w^= Jo a když Máju adoptovali, jak mohla od své matky dostat tu knihu? Možná ještě jedna otázka- vana ve vlaku?

2 Adrin Adrin | Web | 13. července 2011 v 15:09 | Reagovat

Jo no.  
1. otázka: Mája tu knihu ukradla, ale s tím se nezmiňuje nikomu.... staré spisy a knihovny... :-D  :-D
2. otázka: Super moderní vlak!! :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama