Reklamy sem! Prosím.
Nevedu SB. Děkuji.

Psala jsem, Píšu a BUDU Psát...

9. Kapitolka

8. července 2011 v 6:17 | Adrin and Raven (pomoc) |  Drzost V Růži
9. Záchrana Na Poslední Chvíli… Opravdu?

Nevím… nevím… ani nevidím, ale Zero se někam vytratil… HUH!

"No… víš, co se říká? Co se škádlívá, to se rádo mívá…. :D" konejším ho a jeho příšerný stisk trochu (mini, mini) povolil.

"Co tím ke všem čertům myslíš?!?" to je otázka! Ale je chytrá… sama nevím :D.

"Inu. Jak jsem ti doufám již naznačila… jestli mám vskutku zabít osobu, která je mi opravdu blízká… jsi to ty (Ne… je to Kurama, ale toho zabít nechci… kapiš to?). Známe se od malinka a… no… naše vztahy jsou… pevnější, protože… jsme byli prakticky pořád pospolu… nemyslíš?" pronesu a lze říci, že je mi to tak důležité… jako… hroznové víno (on si myslí, že je miluji, ale opak je pravdou… FUJ!!!).

"Asi máš pravdu, ale to na věci nic nemění… zradila jsi mě! Ty! Ta… kterou jsem obdivoval… byla jsi mým vzorem." no nekecej!!! (já vím, že lže, ale lidí, kteří tě obdivují je málo… ne?)

"Jo! Já mám pravdu dost často… ale… uno momento! Já… ty… Obdiv… CO?!" no! Ani vymáčknout se nemůžu L.

"Jo…" odvětil a lehce zrudl. Jeho stisk opět o trochu povolil, ale z okna jsem polovinou těla venku stále.

"Hm… já… asi vím, že to vyzní divně, ale já…taky jsem tě obdivovala. Byl jsi jediný, kdo se semnou bavil, když jsem byla mrně." no tedy! Mně to lhaní, ale jde (a opovažte se říct, že ne!) J!

"Jo… byla jsi dost zajímavá. Ta dobrodružství byla super…" špitl a oba jsme se lehce zasmáli a pak…

"Ale ty jsi to celé zkazila!!! To ty jsi ji zabila!!!! Mou milou! Mou milovanou Tris!!! Ty! Nikdo mi to nevěřil a ani nyní. Myslí si… bůh ví, co." ten má keců. Tolik toho nenapovídám… ani nevím (nevěříte… tak se jděte vycpat J).

"No…jo… a říkáš, že nemáš důkaz…" ty tu tlamu nezavřeš, co?? Že by ne…

"No… to jsem zřejmě řekl." Odpověděl a dál se zahleděl do tyrkysově modré řeky kolem jež jsme projížděli.

V chvilku do chodby vrazil uřícený Yusuke v závěsu s Kuwabarou. Kurama jako normálně zlehka zadýchaný, ale jinak se naprosto dokonale opřel o dveře… no a málem ležel. Bylo mi ho přímo líto. Lehce strhl Hieiho, ale ten parchant to ustál a tak Kurama na zemi skončil sám.

Minutu k tomu se na něj Will podíval a já se musela držet (ten slovník, co jste mohli slyšet, by vás zabil smíchem J ne spíš nudou L).

"Vy blbci! Co to jako vyvádíte? Takové blbosti… ale, když… už jste se doplazili… až sem… TAK MI POMOZTE!!!!" prsknu a Willův stisk opět nabral na krutosti. Hm… celkem silný… no, ale má-li takovou radost z mého utrpení… tak mu to ještě malou chvilku dopřeji a pak… BUM… BUM a bude ležet J.

"Ne… NECH… MĚ! Prosím… pusť mě… pro…" nedopovím… přistála mi facka jako dělaná a ano bolavá J! Ani nevím odkud… chvilková bolest odezněla a mně se chtělo kýchnout.

"Co! Budeš zticha! Ty mrcho!" co, prosím? Mrcha? Jsi si jist, že je to dobrý nápad??

"Jak se opovažuješ! Víš, kolik osob milých mně si zabil!!!! Taky mi to neuvěřili… zabil jsi jich tolik! Blbou puškou!" teď něco zkus J! Je to pravda… zabil mi víc přátel. On mi zabil mou rodinu! Jak ráda… bych mu taky vrazila, ale jsem v nepříjemné poloze. Will je na mně nalepený a nějak divně mi blokuje nohy a ruce. Takovou zradu jsem neočekávala, ale měla.

"Nedosvědčili! HA! Stejně to byla jen hloupá zvířata!!!" ty!!!!

"Nejsou to hloupá zvířata!!!! Byla mou rodinou!!! Ty… zmetku! Nikdy…nikdy bych ti to neodpustila! Jsme si po právu rovni! To já jsem v nevyrovnání! Ano… já… já jsem zabila Tris! Jenže… ona ti škodila. Za tvými zády ti kula pikle!!! Viděla jsem ji… málem spáchala sebevraždu, ale já ji strhla tak nešťastně, že se jí nůž zabodl do tepny. Nemohla jsem jí pomoct. Místo toho jsem utekla do lesa. Tam jsem usnula a to je KONEC!!!! Chápeš! Byla to nehoda!" objasňuji minulost a cukám sebou na všechny strany.

"Přestaň sebou tak cukat!!!" okřikl mě a vrazil mi další facku,která byla snad nejbolavější, jakou jsem kdy dostala.

"AU! Nech mě! Ty parchante! Yusuke, sejmi ho!!!! Kuwabaro, unav ho k smrti svými keci!!! Hiei, rozsekej ho na kusy… ty spíš zabiješ mě, co?" prskám a jedním pohledem sežehnu kluky.

"To máš pravdu. Tebe bych zabil s radostí." objevil se za ním stín a hned jak to Hiei dořekl, schytal francouzský pohlavek (á… kdopak se pomstil… jo! To je KURAMA! On mě pomstil… ten pohlavek sedl… udělala bych to samé, ale ta situace LJ).

"Dobře! Kuramo… DĚKUJI!!!" písknu a Will strnul pohledem na Kuramovi.

"Tak to ty jsi tím vyvoleným." pronesl, ušklíbl se, opět a opět přitlačil a tentokrát mě již před vypadnutím držel pouze Will. Jestli jen maličko povolí, vyklouznu mu a jsem po smrti… do pekla půjdu. Na nebe jsem uskutečnila až moc hříchů…

"Co tím myslíš… ¨vyvolený¨?" zeptáme se s Kuramou najednou a tím, jak jsem byla hned u Willa, ho můj hlas vyvedl z míry a maličko povolil, ale stále držel… UF!

"Jako bys to nevěděla! Každý, kdo se s tou mrchou Májou pachtluje tomu se přihodilo tolik neštěstí… že to ani nejde vypovědět. Mně samotnému se to stalo!!!" zas mi vrazil facku a Kurama se musel držet.

"Já za to nemůžu! Už jsem se tak narodila… je to pravda, ale ne úmyslem!!!" křičím a myslím, že jsem nebyla jediná, kdo má ten pocit, že to je chyba. Will opět povoluje (co je to za kravinu? Nejdřív pořád pevněji a pevněji… a najednou míň a míň… to není fér!!! J) a přesto mě pevně drží.

"Jako… opravdu, že každý, kdo se s Májou baví… toho postihne něco strašného???" ptá se nepřítomný Kuwabara a připravil si svůj duchovní meč.

"To je jedno, co obnáší naše přátelství s ní. Jejím rodičům se nic nestalo po celou dobu, co se známe! A našim taky ne." fňuká Pavla a opírá se o rám dveří. Z ničeho nic sem přiběhl nějaký číšník a Will se zachoval ještě hůř, než jsem myslela… on mě pustil! Začala jsem řvát, ale číšník nic neviděl.

"Pane Bože! Mám strašnou zprávu! Slečna Mája tu není?" zarazil se, ale pak zpustil…

"Rodiče… slečny Máji jsou mrtvi… autonehoda. Všichni byli mrtvi." oznámil a sám odešel. Nemohla jsem tomu uvěřit… i oni. Jsou MRTVI!!! Co se týče mě… já byla na pokraji smrti. Jen tak-tak jsem se zachytla za rám, ale nebylo to vidět. Will si naposled odfrkl.

"Konečně jsem pomstil Trisinu smrt. Je mrtvá!!! Konečně je mrtvá!!!! Zabil jsem ji… před očima jejích přátel!!!! Jak se to mohlo stát… po takové dlouhé době. Tak dlouho jsem na to čekal!!! Dokázal jsem to!!! Moje milá Tris… tvoje smrt nebyla zas tak zbytečná… smrtelná hrozba byla zničena…" jé… jak si myslí, že jsem to zakopala. Jenže se plete!! Pavla byla celá uslzená… Kuwabara byl ztracený ve snech (ehm… ten usnul ve stoje) Yusuke a Kurama ti byli jen mimo. Všichni měli v očích slzy, ale i ty dvě osoby, které mě nesnášely, si musely usušit slzy (ty vole!! Hiei a Will… ti by mohli táhnout za jeden provaz) a popotahovat.

"To…to není možné… Mája čelila mnohem větším nesnázím a nyní…" fňuká Pavla a nyní se tulí k Yusukemu, který ji utěšoval.

"Ale… já!! Já jsem ta… tady!!! Prosím… vytáhněte mě!!!! Hej… Kuramo, Pavlo! Honem!!! Blbě se za to drží!!!!" šeptám a ztěžka se vytáhnu na dohled… mohu vidět Kuramu, Pavlu, Hieiho, Yusukeho, chrápala (Kuwabara) a nevím… nikdo jiný na dohled nebyl. Will se vypařil. Pak si všimnu Kuramy, který se jako jediný vydal k oknu. Nevěděl o mně, ale byl zvědavý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adiira Adiira | Web | 13. července 2011 v 15:35 | Reagovat

Máš tady to samé jako v minulém dílu. Jen že bys to měla vědět.

2 Adrin Adrin | Web | 13. července 2011 v 15:40 | Reagovat

Já vím. Už jsem se to pokusila napravit... nějak :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama