Reklamy sem! Prosím.
Nevedu SB. Děkuji.

Psala jsem, Píšu a BUDU Psát...

Předmluva + 1. Kapitolka

4. července 2011 v 11:07 | Adrin and Raven (pomoc) |  Drzost V Růži
Předmluva:
Tato povídka je o dvou děvčatech, které se dostanou na jednu váženou školu ve Francii. Na cestě na tuto školu potkají partu chlapců z jednoho anime. Cestou vlakem (za 10 dní) se mezi nimi vytváří zvláštní vztah… a dokonce se k nim připojí pár přátel. To je zhruba vše, tyto informace vám budou muset hold stačit J!
Postavy:
Mája: krapet praštěná. Psala jsem ji ve většině případu podle sebe.


Pavla: někdy strašpytel, ale jinak super kámoška. A někdy dokáže být pořádně nasraná…


Paul: je no… prostě tupec­ nebo blesk (parchant).

Drzost V Růži (YYH)
1. No Hurá… Pryč Z Domova
Jmenuji se Majdalén Katlin Windsorová, ale všichni mi hodně zkráceně říkají Mája a se svou nejlepší kamarádkou Pavlou jsme jako dvojčata. Kamarádíme spolu již od malička. Tak si vemte… školka: 4roky- odklad (proto tak dlouho normálně jen 3roky jasan?), základka: 7let- vždy spolu ve třídě, gympl: nevím jak, ale 3roky- opět vždy ve třídě a bez kluků tak to je 14let! Jsme fakt BEST FRIENDS! Obě bydlíme na Moravě přesněji v Brně. Obě bydlíme v rodinných domcích a ty jsou hned vedle sebe. Obě jsme stejně staré-17 narozky máme stejné: 1. března, narozeny roku1994. Obě máme rády stejnou hudbu, stejný styl oblékání, obě milujeme sport, ale co nechápu, jak se Pavle může líbit krasobruslení! Takové odporné pižlání s přípravou! No dobrá… já sama nemohu uvěřit tomu, že taky bruslím krasobruslařsky, ale mě k tomu Pavla prakticky dokopala. Já se ještě jinak zabývám atletikou, basketballem, footballem, šermem, lukostřelbou, gymnastikou, hokejem, vybíjenou, přehazovanou, tenisem, chvilkami golf, jezdím na koni (mém vlastním) a závodně plavu. No co se týče té atletiky, jsem nejrychlejší na celé střední a to i z kluků, kteří tenhle rok vycházejí! My jsme jen ve druháku. Zpátky k podobnostem. A co je hlavní: NENÁVIDÍME ŠKOLU! Teď na oplátku opaky: ona má nádherné, krátké a kaštanově zbarvené vlasy a já mám dlouhý, blond cop s modrým melírem. Pavla má temné oči a já mám jasné, smaragdově modré. Další z mnoha podobností (no to není ten správný pojem, ale to je jedno J) je to, že jsme se obě dostali na jeden ¨internát¨ teda je to Vysokoškolská AKADEMIE ve Francii, ale co. Co jsem pochytila tak vím, že Pavla se na internát těší zejména proto, že tam, bude i jeden kluk… Bůh ví, jak se jmenuje… jedině vím, že jeho jméno začíná… moment už to mám… A… ne… K… to taky není ono… poslední co by to mohlo… P… Po… Pa… Paul! To je ono! Konečně jsi trochu myslela Jzázrak. Jo a zapomněla jsem na jeden opak: Pavla je citlivka a já jsem prý příšerně chladná. Všichni to říkají. Jsem trochu jako můj milovaný Youko Kurama! Já ho MILUJI!♥♥♥♥
Už se strašně těším na zítřek. Na pokoj jsme se byli podívat již dřív a chce to jen maličkou úpravu… víc plakátů se slavnými zpěváky, víc černé (ta bílá nám leze krkem) atd. *tady bych napsala jakou úpravu* O balení se taky starat nemusíme, protože máme sbaleno dva týdny dopředu. Jak to vypadá, bude teprve 20:00, proto volám Pavle.
"Pavlo? Jsi vzhůru?"
"No po pravdě… *zívnutí* jsem již spala *zívnutí* co chceš?!" no jo! Slečna spí! Ale když ona mě zavolá v 22:00 tak je to fuk.
"Jen jestli si dáme zítra v… *kýchnutí* 6:00 sraz před naším domem. Víš, jak dlouho trvá ta postižená cesta… *kýchnutí* ale taťka říkal, že nás hodí na nádraží a pak do Francie budeme muset vydržet ve vlaku… *kýchnutí* Dobré na tom, ale je, že máme kupé 1. třídy! No a cesta celkově trvá 10dní!♥" rozkecám se.
"Jo… jo… já vím! Já tam budu. Jen, abys tam byla ty! Tvůj taťka tam bude, tím si mohu být jistá, ale silně pochybuji o tobě!"
"Kroť se, Pavlo! DOBROU NOC! L" utrhnu se a hodím s I-pode po křeslu na druhé straně pokoje. Dobrá rána jen mimo.
"Majdalén Katlin Windsorová! Co to provádíte za blbosti! Co jsem ti říkala!? Abys neházela věcmi po zdích! Jak si myslíš, že to bude vypadat!? Já ti řeknu jak… naprosto k neuvěření! Padej spát!" slyším, jak na mě mamka křičí z ložnice na druhé straně chodby… tak to byla asi pořádně velká pecka. SUPER! To se na vybíjené bude hodit… to mi připomnělo, že můj kůň Isabele jede se mnou! Víte, my máme i vlastní stáje s mnoha koňmi a jeden je i Pavly. Dobrý, že jo?! Bere ho taktéž sebouJ
"Majdalén? Jsi v pořádku? Odpověz!" sakra… zase jsem se zamyslela na dlouhých 10minut. "Jó! Neboj, mamko! Jsem v poho! Jen mi to vyklouzlo!" zalžu a raději sáhnu po kytaře, kterou mám u postele.
"Rozvíjej se poupátko… nejkrásnější z květů… od rána až do noci… budeš vonět světu." nádherná píseň, která mě vždy uklidní. A nejlepší to je, když si k tomu brnkám na kytaru. Hra na kytaru… další z mých koníčků J. Je to krásný pocit. Dokonce slyším potlesk a kompliment od Pavly, která vykukuje z jejího okna a přelézá jím do mého pokoje. Naše domy od sebe odděluje jeden starý strom. Super taky je nejen to, že okna našich pokojů jsou proti sobě, ale až k nim dosahují větve onoho stromuJ. Pavla pomalu, ale jistě přelézá a já jí z postele, která je hned pod oknem, podávám ruku. Podanou ruku přijímá a já zatáhnu. Za 5minut mám Pavlu v klíně. Hlasitě se rozesmějeme a já nechám její důvod noční návštěvy bez povšimnutí, tedy ne tak docela.
"Hm… asi budeš chtít spát tady co?"
"Jo… no… celkem hodně jsem se štěkla s mamkou a Natálií (to je její ml. sestra) a tak jsem si spakovala a kufr jsem hodila do našeho domku na stromě… a že to je obří kufr!" "
To je jedno pojď, pomůžu ti dostat ten kufr dovnitř, a pak se postaráme o tvé lůžko."
Pavla nejistě přitaká, ale to už držím kufr v ruce.
"Ty vole, Májo! Jak jsi to udělala?!"
"To nic… jen štěstí J tak teď to tvoje spaní… no a říkáš, že vaši neví, že jsi tu?"
"Jo… přesně tak… no hele počkej, já ti pomůžu!" tak mi pomáhá a za necelou čtvrt hodinku jsme to měly hotové, se vším všudy. No a honem do postele!
* * *
Konečně ráno! Opatrně vylezu z postele a lehce překročím Pavlu, abych ji nevzbudila. Podařilo se mi dostat se k mému I-pode a koukám na čas… je 4:38 a tak se vracím k posteli, kde již Pavla rozespale pokukuje za mnou.
"Já tě vzbudila?"
"No… to ne, ale zajímalo mě, kam se suneš. Vzbudila jsem se asi před půl hodinou, ale byla jsem líná vstát a nechtěla jsem tě budit."
"No my jsme dobré… kolik jsem říkala, že je hodin? Jo už vím je 4:45. Vstaneme nebo budeme ležet?"
"No ležet mě nebaví… tak vstaneme."
Akorát to Pavla dořekne a slyším hluk. "Majdalén? Jsi vzhůru? Je čas připravit Isabele na cestu! A nezapomeň na Lady Belle! Pavla si zaslouží to samé jako ty!" á mamka.
"Májo! To myslí tvá mamka vážně!? To ti koně, ale budou muset být někde na druhé straně vlaku? No a to jako my tam budeme mít koně? To je super, ty myslíš na vše! A kde tam budou?" ta má otázek! Je super…
"Tak za 1. myslí to vážně. Za 2. Ne, ti koně budou s námi v kupé… je obrovské. Za 3. jo to tam jako budeme mít koně. A za 4. je tam jedna z největších stájí… ještě něco? Pavlo?"
"Ne nic!" odpoví a obě začněme nahlas křičet štěstím!
"Majdalén! Pavlo! Dělejte! Ti koně se sami nepřipraví!"
"Ajaj… taťka volá a dokonce o tobě ví! Je boží! Tak honem. Kdo se oblékne poslední, vyklízí box pro oba koně!" křiknu a začneme se oblékat jako šílené.
Skončily jsme nastejno… tak jsme se dohodly, že každá uklidí box svého koně. Na to si plácneme a bereme si své bágly. Obě máme 1 velký batoh a 1 kufr nacpaný, který je k prasknutí a nakonec tašku s potřebami pro naše klisny.
Sbíháme, tašky dáváme do haly, a pak se hrneme na snídani. Mamka se na nic neptá a my jsme za to rády.
"Ty jo mami… ty vaříš nadlidsky! Co myslíš, ty Pavlo?"
"Ano, paní Windsorová… vaříte úžasně! Moje mamka sice vaří také dobře, ale kam se na vás hrabe!"
"To víš, Pavlo. Takhle jsem se naučila vařit od své prababičky Jacqueline Windsorové. Ta také žila ve Francii a dokonce ti mohu potvrdit, že studovala na stejné škole, jako budete vy. Víš Majdalén, všechny generace našeho rodokmenu studovaly na této Akademii… jen měly samé 1na vysvědčení. Takže je zázrak, že tě vůbec přijali… a po pravdě se celkem divím, že přijali i tebe, ale neber si to osobně. Moc vám to oběma přeji. A to platí jak po otcově straně, tak i po té mé. A řeknu vám malé tajemství… vždy se nám tam něco přihodilo za dobrodružství. Bylo to kouzelné bojovat… ehm… omluvte mě. Jen jsem si vzpomněla… já si na ně vzpomínám… no v každém případě mějte se tam hezky a učte se pilně. A poslední věc. Pozdravujte ode mě jednu skupinku chlapců. Určitě si vzpomenou, až jim řeknete mé jméno."
"Jakou skupinu? Jak je poznáme?" zeptáme se jednohlasně s Pavlou.
"Nebojte. Oni se sami upozorní. Hned je poznáte… hlavně ty Majdalén. A honem! Za chvilku vám jede vlak!" rychle přitakáme a letíme do stáje.
Koně jsou hned připravení a taťka zatím naložil kufry a bágly, a připojil přepravní box. Za nedlouho již sedíme v limuzíně a kecáme si o všem tom, co nám vyprávěla mamka. Taťka nám něco dopověděl, ale jen mini kousek.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ♦•Nick-Čipera♦• ♦•Nick-Čipera♦• | Web | 4. července 2011 v 17:17 | Reagovat

Woóow to je dlouhý zloděj a pak jak sem tam četla miminka...Jinak hezký obrázky! :D

2 Adrin Adrin | 6. července 2011 v 12:21 | Reagovat

[1]: Ano... pár  nevychytaných much tam bude. Děkuji... :)

3 Adrin Adrin | 6. července 2011 v 15:19 | Reagovat

Jistě... v mém případě budou chyby na každém kroku :D  :D

4 KadetJaina KadetJaina | Web | 6. července 2011 v 20:36 | Reagovat

Můžu se zeptat, kolik ti je :) Pak se mi bude snáz orientovat.

Tak začnu... Nápad na fanfiction docela dobrý. Společná škola s anime postavama tu byla mnohokrát, ale je to vděčné téma, kterého se dá zneužívat různými způsoby, takže za to máš plus, držíš se vyjetých kolejí.
Pak je tu ale spousta problémů. V prvé řadě je to Mary-Sue komplex (jestli nevíš co to je, doporučuju tenhle článek. Vlastně je dobré si ho přečíst i když víš, o co jde. http://useless-fire.blog.cz/1006/2-lekce-vase-hlavni-postava ) Jsou prostě věci, které nemůžou v reálném životě doopravdy fungovat a ani nebudou.
Další, co mě zarazilo - do Francie deset dní vlakem? To jedete z půlky Ruska, ne? Není dobré do povídek dávat nereálné časové úseky, protože tě na to dřív nebo později někdo upozorní a nemusí to být kladné. Ačkoliv píšeš vymyšlený příběh, pořád musíš myslet reálně - jak by to fungovalo? Do Paříže jedeš autobusem necelý den, vlakem to tedy půjde ještě větším fofrem, pokud někde nechcípne cestou.
Jsem ráda, že dáváš nové přímé řeči na nový řádek, je vidět, že jsi sečtělá a umíš si naformátovat text. Hodně lidí to nedělá a pak se to nedá číst. Další plus pro tebe.
Je dobrý psát v první osobě, protože se můžeš rozjet, ale bacha na zbytečné znaky do příběhů. Srdíčka, velká písmena, anglické výrazy - to všechno patří do chatu na internet, ne do příběhu. Působí to rušivě. A pokud chceš přidávat do textu něco v pozadí (teď myslím u toho telefonování) tak buď přeruš přímou řeč, nebo to hoď do závorek, asi takhle:
"No popravdě," ozvala se Pavla a já slyšela jak zívá. "Jsem už spala."

nebo

"No popravdě (přerušené zívnutím,) jsem už spala."

Mnohem lepší je ale první možnost, protože to nepůsobí scénářově.

No, trošku jsem se rozjela, myslím, že když zapracuješ, může ti to jít dost dobře. Fandim ti :)

5 Adrin Adrin | Web | 7. července 2011 v 6:44 | Reagovat

Jistě... cesta do Francie trvá opravdu jen chvilku, ale si vem, kolik průserů ta Mája udělá... na půl dne 1-3 průsery. :D  :D

6 KadetJaina KadetJaina | Web | 7. července 2011 v 9:48 | Reagovat

[5]: Přesto nemůžeš počítat dopředu s tak dlouhou cestou

7 Adrin Adrin | Web | 7. července 2011 v 10:27 | Reagovat

To je pravda. Budu to hold muset udělat, tak že to vzali... ještě kolem... nějakých památek (taky přestoupili... třeba do autobusu) Co já vím...
Jsem na to hold kopyto. :-?  :-?

8 Adiira Adiira | Web | 7. července 2011 v 18:59 | Reagovat

Zatím to vypadá dobře, jen tak dál. Sice moc nejsem na dlouhé kapitoly, ale vypadá to zajímavě. :-)

9 Adrin Adrin | Web | 7. července 2011 v 20:05 | Reagovat

náhodou je to krátké... je tam i delší... [:tired:]  :D

10 Krasivija - povídky Krasivija - povídky | Web | 8. července 2011 v 21:44 | Reagovat

Jo, skutečně je tam pár nesrovnalostí, ale to je v pohodě.
Jinak to má svělý děj. A musím si i přečíst další kapitoly.

11 Adrin Adrin | Web | 8. července 2011 v 21:57 | Reagovat

To ano.... :-D

12 Li-lian Chiname Li-lian Chiname | E-mail | Web | 9. července 2011 v 17:09 | Reagovat

Vyzerá to zaujímavo :-D
musím si prečítať pokračovanie a hneď :D

13 Adrin Adrin | Web | 9. července 2011 v 17:33 | Reagovat

dík... :D

14 Adiira Adiira | Web | 20. července 2011 v 18:17 | Reagovat

[9]: Já si zvyknu. I Kadet má někdy povídky dlouhé jako Lovosice po sloučení s Brnem (a vemme si, že ta 2 města jsou přes celou republiku :-D )

15 Adrin Adrin | Web | 20. července 2011 v 20:23 | Reagovat

[14]: V to doufám.... ale zas... tak dlouhé nejsou. Opravdu- četla jsem jednorázovku... a ta by byla vhodná na rozdělení minimálně do 7.kapitol!! ???  ???

16 Aya Aya | E-mail | Web | 3. května 2012 v 23:21 | Reagovat

jéé to bylo hezky a zajímavý *-* no každopádně se těším, co Mája vyvede ve Francii an škole =DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama