Reklamy sem! Prosím.
Nevedu SB. Děkuji.

Psala jsem, Píšu a BUDU Psát...

15. kapitolka

1. srpna 2011 v 15:45 | Adrin and Raven (pomoc) |  Drzost V Růži
15. Odplata… MÁ Odplata
Seděla jsem tam dalších 10 minut, co Kurama odešel. Lehce řečeno jsem usnula, když mě měl Kurama v náruči. Přemýšlela jsem o tom, co jim provedeme spolu s Kuramou a Hieim.
"Co by bylo dost krutý jako odplata. Já miluji slova :ODPLATA BUDE SLADKÁ. Protože to je pravdu." usměji se s pazvukem, který blízce připomínal vrnění lišky. Sledovala jsem hvězdy a ty mě. Maminka s tatínkem tam jsou a sledují mě.
"Maminko, tatínku… NIKDY na vás NEZAPOMENU. TO SLIBUJI!" vyřknu slib a vyskočím na nohy. Skočím na vagón, kde je naše kupé. Dovnitř jsem vlezla oknem, aby se Pavla nevzbudila.
"Májo… nechoď tam… je to past! Kurama… Kurama je s… je s Yusukem. To není on! To je Will a má magii! Májo… Májo!" chudák Pavla… má zlý sen.
"Ten má jen, když se to doopravdy stane. Kurama se spletl! Pavla má magické schopnosti! Umí předpovídat, co se stane!" vykřiknu, div se Pavla nevzbudí, a sama vlezu do postele… ani mě nehne, vzít si pyžamo.
"Neboj Pavlo. Já poznám pravého Kuramu…" pošeptám naposledy a Pavla se hned přestala vrtit a usmála se.
***
"Kuramo? Kde ses zatoulal?" vyštěkl Hiei a sledoval Kuramu, ale i Yusukeho, který se k nim přibližoval…
"Ani o krok blíž Yusuke!" upozornil Hiei a znova se zahleděl na Kuramu.
"No… s Májou. Nad vašimi hlavami," utrousil Kurama a pár kroky došel ke své posteli, kde se posadil.
"A… jak je možné, že když jsem ji zatahal za uši, tak zaúpěla? A jak je možné, že má liščí ocas?" vyptával se Kuwabara s ledovým pytlíkem na hlavě.
"Mája je Yoko… stejně jako já…možná jen dočasně. A je dost možné, že je S třídy… jako já a Hiei…" naznačil Kurama opatrně.
"A to je dobře?" zeptali se Yusuke, Kuwabara a dokonce Hiei.
"ANO i NE… ona je něco víc. Je nebezpečná, má něco… ďábelského i andělského… začaly se jí dělat lehké krvavé tečky na rukou, ale nevšimla si jich…" odtušil a gestem ruky jim naznačil, ať mu dají pokoj, že si jde lehnout. A tak i udělal (udělal dobře, protože se ho chtěli ptát i na další blbosti J).
***
Takže. Jestli Hieiho fakt na Kuramu strčí. Bude Hiei naštvaný a přistoupí na můj plán takže: Při snídani se Kurama domluví s Albertem a ten Yusukemu s Kuwabarou donese jejich snídani, ale (jelikož si objednávají míchaná vajíčka) nastraží jim tam balónek, který bude připomínat buřt a ve skutečnosti bude naplněný vodou. Blbouni do něj bodnou a ¨buřt¨ se rozprskne na ně. Samo sebou budou celí mokří… a bude to vypadat jako by se po… nebo polili vodou. A to- jelikož to na jejich kalhotách bude vidět JJ
Z venčí jsem sice anděl, ale uvnitř jsem ďábel… skrz na skrz J(strč prst skrz krk JJ).
Brzičko raníčko jsem si vstala a zavítala do mojí milované koupelny, kde jsem se rozplácla, protože tam STÁLE byla voda od včera. Naneštěstí jsem se držela kliky, takže… když jsem uklouzla, zavřela dveře a ocas… skončil… přiskřípnutý (ocas přiskřípnutý a já zajíknutá). To vám byla BOLEST! Pořádně jsem se zajíkla.
"SAKRA! To se může stát… jen mně! Bolí to jako…" prsknu a nechtěně vzbudím Pavlu.
"Májo… co se ti stalo? Neupadla jsi na té kaluži vody, která je v koupelně, že ne?" zakňourala z polospánku.
"Nějaká drzá ne? Ale hubu jsem hodila… bohužel! Žel tomu, kdo tam nechal tu kaluž!" přikývnu, mnu si odřený ocas a lamentuji nad rozlitým mlékem (mým zbytečným pádem).
"Jo? A kdo hodil tlamu?" pošťuchuješ nesprávnou holku!
"A kdo nechal kaluž?" zchladím ji s ledově trpkým hlasem.
"Ale já ji neviděla… neuklouzla jsem!" opáčila s rozespalým výrazem a rozcuchanými vlasy přes tvář. "A taky… co se té 'proměny' týče… bude jen dočasná…" dodala.
"Jak to víš? A… co myslíš- dočasná?" optám se (celkem jsem se lekla… Pavla ví něco, co já ne!). To bude špatná věc…
"Moje drahá… ty jsi andělem, ne Yoko liškou. Nebo odstřelovačem… soudím podle výrazu… je to pravda. Anděl nebo odstřelovač, ale Yoko ne-e…" pokračovala Pavla. Přitom sáhla do šuplete pro kartáč a rozčesávala si vlasy.
"Opravdu? Jak to víš? Ale víc by se mi líbil odstřelovač…" uznám s nebezpečným úsměvem.
"No právě. Budeš ovládat kouzla… něco na způsob Kuramy, ale MNOHEM nebezpečnější…" OU Pavlo… nedělej mi zlomyslnosti, ale tohle je KRUTÝ!
"No… to tě bůh! Si děláš prdel, ne?!"
"Vypadám snad, že si dělám legraci?" napomenula mě s ofinou přes oko.
"Ano… to asi jo… vypadáš, že ze mě děláš dementa!" utrousím a lehce si dupnu. Nehodlám s ní vést debatu o mém já… raději půjdu… na chodbu!
Akorát udělám krok ven a slyším: "Vážení cestující, omlouvám se vám, ale již včera jsme překročili francouzské hranice. Za nedlouho dorazíme na naší konečnou stanici, kde vystoupíme a budeme rozděleni do tří autobusů. Rozdělení bude probíhat dle cedule, kterou bude mít vaše průvodčí." A co je mi do toho? "A je vám do toho hodně. Sbalte se a za necelé 4hodiny… SBOHEM!" buzeranti! Teď, abych se vrátila a balila! Pokrčím rameny, protočím oči v sloup a padat balit. Hned po ¨informaci¨ jsem se vydala na akci- BALIT.
"Pavlo! Teď hlásili něco o balení!" houknu ani nečekám na odpověď, ale ta se dostavila…
"Já to slyšela!" prohlásila se zrakem sklopeným na kufru… zabaleném!
"Aha… já myslela…" špitnu zakoukaná na Zerovi, který si opět chrní na MOJÍ posteli…
"Tak nemysli, ale jednej." opáčila moje milá Pavla, sedě si na svém zavazadle. A tak mě moje milovaná Pavla dohnala k balení.
***
"Kuwabaro! Kde jsou moje slipy?!?!?" rozkřikl se nervně Yusuke, pozorujíc Kuwabaru, jak se pere se svým báglem.
"Co já vím! Sám mám problém…. Zeptej se Hieiho!" odsekl Kuwabara nalepený na kufru.
"Mě do toho nezatahujte…. Zkuste Kuramu." Odvrátil Hiei zrak.
"Ani náhodou. Sice mám sbaleno, ale nebudu nikomu pomáhat hledat spodní prádlo!" obořil se Kurama se švihnutím kufru na postel.
"Yusuke… takovéhle věci si musíš hlídat sám," obrátil se klidně chlapec s úsměvem.
"Kuwabaro?" žádný úspěch "Hiei?" taky nic "Kuramo?! Ani ty… opravdu?" žadonil Yusuke dokola. "NE…" byla jednoznačná odpověď.
"Tak já se jdu zeptat holek! A pak půjdu na snídani…. SÁM!" rozhněvaný a ještě rudý Yusuke se řítil ze dveří a rovnou k nám. Kuwabara to pokušení nevydržel a vrhl se za Yusukem. Vrazil do něj před našima dveřma.
"Tak jdi!" postrčil ho, ale Yusuke se ani nehnul. "JDI!" zopakoval.
"Já… se bojím…" brblal. A koho…Pavly? Ta ti nic neudělá.
"A koho? Vždyť to jsou jen holky!" podpořil ho Kuwabara.
"Ale… Ma… Mája předběhla Hieiho a ještě mu vlepila facku…"
"No… tak to je důvod. Ale stále to je jen holka," stále ho držel před úpadkem do bezvědomí.
Zčista jasna se dveře rozlítly a kluky zaplácly na zeď. A jak je to možné? NO sami od sebe, ne, ale když po nich hodíte batoh… to už je možné.
"Do prdele! Pavlo, kde jsou moje šaty?!?" křiknu, až kluci nadskočili.
"A které?" zamrkala, ale dál si v klidu balila (dobalovala do batohu).
"TO JE SNAD JEDNO! Nějaké mi chybí a mně se nechce rozbalovat kufr!" obořím se, dupnu si a kopnu do postele.
"….. aha…." pokrčila lehce rameny. Nic víc? Jen… AHA? Teprve teď si kluků všimnu a vztek je v pytli.
"Ahoj… Yusuke a Kuwabaro…" řeknu sladce, v odpověď se mi dostavilo "Eh…" od obou. Ti nepotřebují odplatu… ti jsou vystrašení k smrti, ale proč??
"Chtěli jste něco, že k nám přicházíte?" otočila se k nim i Pavla.
"Yusuke něco chtěl…. Já musím jít," podrbal se Kuwabara a vycouval.
"Srabe!" otáčí se na mě Yusuke s křečovitě otravným úšklebkem, který naznačoval úsměv. Tak jo… tohle jim jako odplata bude stačit. Doufám….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama