Reklamy sem! Prosím.
Nevedu SB. Děkuji.

Psala jsem, Píšu a BUDU Psát...

Pro Adiiru k narozkám

30. srpna 2011 v 21:14 | Adrin |  Jednorázovky
Včera jsem se náhodou doslechla, že Adiira má narozeniny- Všechno Nej!
Rozhodla jsem se napsat příběh, který (pro mou nekončící smůlu) nemá hlavu a patu XD.
Tak se snad i přes to.... zalíbí.

V Makai.... psal se rok 2011 dne 29. srpna...
Po lese se procházela dívka.... nevěděla, že je na místě, kde se to hemží démony... démon tady... démon tam... Netušila, že se přibližuje k jednomu z nejobávanějších démonů....
Mířila k jeho tábořišti... klidně tam šla.
Za stínu se vynořil.... šel za ní... následoval ji! Vdechoval její vůni.... a byl... potichu. Je možné, že si chtěl vychutnat poslední moment jejího... obyčejného života. Nebo... to bylo v něčem... jiném?
"Kam si myslíš, že jdeš?" promluvil tiše... a lehce položil ruku na její rameno.
Zastavila a pootočila se na zdroj. "Jdu... prostě se procházím po lese... Co asi?" podívala se mu do očí i on se díval do jejích. Byl vyšší než ona, ale to jí nevadilo.
"Ty opravdu nevíš, kde jsi...." řekl tiše s pousmáním.
"No... v lese? V České republice?" při těchto slovech pozvedla obočí.
Zasmál se... nebyla v obyčejném lese. A určitě nebyla v České republice... Byla v Makai! "Ne, nesouhlasím úplně." špitl tiše "Jsi sice v lese, ale ne v nějaké České republice, či co." podotkl.
Nechápevě se na něj zamrkala a pak se odvážila ke slovům: "A kde teda jsem? A kdo jsi?" Přitom stále upírala svůj pohled na něj.
"Jsi v Makai... a kdo jsem já? ... Jmenuji se Youko Kurama." prohodil s nemalým úsměvem.
Při jeho jméně se maličko zarděla. "Já jsem Adiira!" vytáhla ze sebe asi po 5minutách....
Kurama se usmál. "Hm... Zajímavé jméno... Drž se odtud dál. Je to tu kolem nebezpečné." lehce ji chytl za bradu a najednou... byl pryč.
"Počkej! ... A Jak se dostanu domů?!" křikla za ním, ale nedozvěděla se nic. "Sakra!" zasyčela... a šla dál tím 'zakázaným' směrem.

Došla k tábořišti. Na dohled byl nějaký démon. Netopýr. O kus dál bylo vidět pár dalších démonů. Na rozpoznání, kdo byl, kdo.... je moc velké šero.
Adiira si odkašlala... "Ehm... Pardon! Mohl bys mi říct, kde... přesně jsem?!" křikla dost nahlas.
Netopýr se otočil a blesklo se mu v očích. "Hm.... Do tábořiště vnikla nežádaná krysa! Chyťte ji!" rozkřikl se netopýr a zasmál se.
Kolem Adiiry se náhle sběhlo snad 15 démonů.
"A-ale... Já nejsem krysa!!" opáčila naštvaně Adiira a dala se směr pryč, ale do cesty se jí postavil Netopejr osobně.
"Nějaká drzá, nezdá se ti?" řekl trochu překvapeně a zamrkal.
"No... to já vždy..." odpověděla výmluvně a usmála se.
Z nedalekého stromu se ozval Kurama. "Kuronue, nemůžeš nechat zajmout každou živou duši. A k tomu.... je to POUHÁ holka...." podotkl suše a seskočil ze stromu přímo před Adiiru, která na chvilku zrudla způlky vztekem za: "pouhou holku" a ze zalíbení.
Lze říci, že Kurama cítil to samé. Jen se zlobil na Kuronueho a ne na sebe.
Adiira se trochu naklonila, aby viděla na Netopýra a spustila: "Za prvé, ty Netopejre.... Jen jsem chtěla vědět, kde jsem. Za druhé... Jednou bys na mě sáhl a skončil bys na ambulanci!" z tónu, který zněl tábořištěm, šlo skvěle poznat, že je naštvaná.
Kuronue přešlápl. "Je... to všechno?" optal se.
Kurama se pootočil na Adiiru a zvědavě se zadíval... "Tak...?"
"A za třetí...." koukne na Kuramu "Nedívej se na mě tímhle pohledem!" šeptla potichu a protočila oči v sloup, jak cítila, že rudne.
Kurama se usmál a raději se odporoučel někam dál... se slovy: "Jen ať si jde...." ... a také se lehce zarděl.
"Dobrá... Nechte ji jít...." utrousil NE moc šťastný Kuronue a nemile se na Adiiru podíval. Ta se mu tiše vysmála.
Většina démonů se už rozešla ke svým povinnostem atd. Kuronue se někam vypařil a Adiira si šla pokocat s Kuramou. Nebyl proti. Naopak! Byl potěšen! Rád si s někým popovídá. Vždyť... poslední dobou nemá moc náladu na pokec s těmi... stále stejnými lidmi.
Vešla do jeho osobního stanu a posadila se na zem. Nevšiml si jí hned. Ne. Ještě chvilku po jejím příchodu se věnoval plánování. Bylo by přesnější, že nevnímal nic jiného, než tu mapu, která mu ležela na stole.
Nedalo jí to. Zvedla se a přešla k mapě z druhé strany. Chvíli na ní koukala a pak položila prst na nějaké místo.
Pohlédl na ní a zasmál se. "Ukazuješ portál do Ningenkai."
Nechápala... "Lidský svět... tam chci!" oznámila se zábleskem v očích.
"Ano.... zvládneš cestu k portálu... sama?" zaptal se tiše a šibalsky se usmál. "Mohu nechat Kuronueho, aby tě doprovázel." a jeho úsměv nezmizel.
Zato Adiira se zajíkla. "Netopejra neeeee!!! Neberu! NE a NE a NE!!" zakřičela, sepjala ruce a klesla na kolena.
Kurama zdvihl jedno obočí. "A kdybych tě doprovázel... já? Osobně" jeho líce se pomalu, ale znatelně začervenala...
"No jo... to... to je dobrý nápad!" zajásala Adiira a vyskočila na nohy.
"Hm... Dobrá... Jdeme!" zavelel... pak se odebral ven a něco rozhlásil.
Všichni démoni přikývli. Všichni? ... Jistě, že ne! Kuronue se lehce zamračil, ale dál si hleděl svého.
Adiira také vylezla ze stanu a šla za Kuramou. Po cestě se nezapomněla vysmát Kuronuemu....
"Takže... můžeme jít?" otázala se tiše Adiira.
"No... jo." pousmál se a chytl Adiiru za ruku.

Vyšli z tábořště a šli nějakým temným lesem. Adiira se rozhlížela kolem sebe.
"Děje se něco?" zeptal se opatrně a podíval se na ní.
"Ne.... nic se neděje. Jak je to ještě daleko?" špitla tiše.
"Co? ... Jo aha. Už tam skoro jsme." mrkl na ní a šel dál.
Mlčky pokračovali... po nekončících 20 minutách dorazili k portálu.
"No... Tak.... Snad.... My... Tedy..." rozkoktala se Adiira...
"Snad se ještě uvidíme." řekl Kurama za ní a usmál se.
Jen přikývla. Co jiného měla dělat? ...

Nakonec prošla skrz portál a dostala se do NIngenkai...
Pak si to namířila přímou cestou domů.

"Tak končí můj příběh deníčku... TAKHLE jsem ho potkala!" dokončila svůj psaný příběh. Zavřela deník a opět ho uklidila na tajné místo.
"Byly to mé nejlepší narozeniny.... " řekla si tiše a hned na to usnula.... té noci se jí zdál nádherný sen....


KONEC!!!

Snad jsem tě nijak neurazila.... A MOC, MOC se ti omlouvám, za chyby, jak v pravopisu, tak v tom ostatním....
Všechno Nejlepší k 18....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Adiira Adiira | Web | 2. září 2011 v 19:24 | Reagovat

Vůbec, je to skvělý! :D  Chudák Kuronue, ten ze mně musel mít depku. Takhle ho připravit o oběť a odloudit mu kamaráda

2 Adrin Adrin | Web | 3. září 2011 v 18:06 | Reagovat

Nj... Kuronue měl namále.... Jsem ráda, že se líbí. :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama