Reklamy sem! Prosím.
Nevedu SB. Děkuji.

Psala jsem, Píšu a BUDU Psát...

16. Kapitola

21. září 2011 v 16:34 | Adrin and Raven (pomoc) |  Drzost V Růži
Po dloouhé pauze, jsem konečně napsala další díl toho otřesu, který TAK hrdě nazývám povídka.

16. Trampoty
"Tak, co potřebuješ Yusuke? Ale nejsem si jistá, jestli ti budeme moci poradit…" začala Pavla a já s dovolením (bez dovolení) dopovím: "Jestli ti vůbec pomůžeme…." Dostavil se mi pohlavek… Auvajs!
"No jde o to…." Začal jako, když jdu k tabuli na hodině zemáku… "A někde jsem vytrousil…" zrudl, "slipy…" dořekl konečně a já měla, co dělat… takový idiot!
"Tak to je mi líto, ale žádné slipy ani nic tomu podobného tady nemáme…" zhrozím se s nosem zabořeným v polštáři- to byla moje reakce.
"Májo! No… ale… jak ti můžeme pomoci? Tady asi žádné nejsou…" rozhlédla se Pavla, ale neopomenula se ušklíbnout.
"To nevím…asi se půjdu podívat po celým vlaku…" pokrčil z tuha rameny…
"Klidně jdi… máš necelou 1hodinu… a k tomu. Co by dělali ostatní cestující s tvými slipy?" prohnu se v zádech, div neležím na zemi. Po protáhnutí se zvedám s rovnou čarou k Yusukemu.
"Taky nevím, co by s tím dělali… půjdete se podívat se mnou?" psí oči nedělej! To je moje!
"Já jo… Májo… ty máš povinný jít, protože mám ten pocit, že je to tvoje práce!" narušila mou myslící zónu, Pavla s úsměvem vraha… ta mi něco udělá…
"Já nic! Fakt…" vyskočím a napřáhnu pěst… Pavla rozhodně neměla náladu na mojí výmluvu a trhla mi s copem. Okamžitě mě vytáhla za Yusukem před kupé a jelo to.
Navštívili jsme snad každého cestujícího… avšak nikdo nenašel kus spodního prádla (a kdo by hledal cizí slipy… ne?) a já se pokaždé zašila větou, že počkám… takhle to probíhalo u jedné skupinky: Pavla zaťukala, strkla do Yusukeho a mě držela za ruku jako mimčo.
"Dobrý den… nenašli se ehm… slipy? Patří tady kamarádovi, on je nemůže najít." Promluvila Pavla a ukázala na Yusukeho. Paní si chlapce prohlédla a otočila se na svého muže.
"Drahý… nemáš náhodou slipy tohoto mladíka?" poprosila naoko a 'drahý' si začal vytahávat trencle… na to jsem ani já ani Yusuke neměli náladu a náš detektiv zakročil… "Prosím! To není nutné! Děkuji za pomoc…" odvrátili jsme všichni 3 zrak…
"Drahý! Slyšíš toho chlapce! Nech toho… děti… dáme vám vědět, když něco najdeme… nemusíte se bát." Zastavila svého muže s rázným výrazem.
"Děkujeme… mějte se hezky," odpoví za nás Pavla, když viděla, že já se nezmůžu ani na pouhé Eh… a Yusuke se snažil zmizet. Nevyšlo mu to! HEHEHE! Popošli jsme pár metrů a znovu jsme se zkusili s Yusukem vytratit, ale Pavla nás chytla za ruce a táhla dál… se slovy: "Hele, Májo… nějak si nám zlenivěla…" Ty… jedna!
"Jak to myslíš?" zpozorním, ale ne na dlouho.
"Nesnažíš se utéct…"
"CO?! A… co je podle tebe tohle, co tady s Yusukem provádíme?!?!"
"Jen se vrtíte," prohlásila hrdě.
"Tak to je konec, Kuwabara mě umučí! … Přemohla mě… Pavla!" zafňukal Yusuke…
"A co je na tom? Mája předběhla Hieiho…" utrousila do větru Pavla…
"Jenže TY moje drahá kamarádko… ty se nepereš na potkaní!" vysvětlím se soucitným výrazem na Yusukeho.
"AHA… to je pravda, ale mám mladší sestru…" připomněla s hrdým úsměvem…
"Sestra sem, sestra tam…. Bojuješ s partou z vedlejších škol?" napadne Yusukeho a já přikývnu- jo.
"No… to se nedělá! CO si pak ty děti budou myslet?" lekla se Pavla.
"Že si to rozdáte na život a smrt…" pousměji se, Pavle zatrne a Yusuke byl rád, že ho Pavla drží, jinak by se válel na zemi.
"Ale je divné, že jsme ty slipy nenašli. Prošli jsme celý vlak a nikde. Podíváme se na střechu? Třeba je tam nějaký blb dal…" navrhnu a volnou rukou poukáži na okno.
"Ano, třeba ty, co? Ale nápad je to dobrý… jdeme, děcka!" koukl se i Yusuke na okno.
Inu, vyškrábali jsme se… jen já měla menší problémy… Jak jinak (na druhou stranu… moje liščí uši a ocas zmizeli :D). Když se mi podařilo vstát, koukla jsem se na kamarády a hleď…. Slipy tam! Ihned jsme je sundali (byly pověšené na jednom praporku… o kterém jsem neměla ani páru) a Pavla hned, že to je moje vina a tak dál…
A u kluků v kupé:
Kuwabara se pomalu blížil k Hieimu, který stál u Kuramy, aby se ho mohl zeptat na ty lidské nesmysly. Jako zázrakem si ho ani jeden nevšiml… byl blíž… blíž… ještě kousek… A… A… BUM! PRÁSK! (Bum- strkntí do Hieiho a Prásk- rána od pádu Kuramy s Hieim k tvrdé podlaze)
Ozvala se rána jako z děla. Kurama se pomalu rozhlížel, Hiei… ten byl rudý v obličeji a náš pachatel se válel smíchy…
"Co to bylo?!" divil se právem Kurama s povzdechem.
"To jsem byl já!!" ohlásil Kuwabara, stále rozesmátý.
"Proč mě to nenapadlo…" svrásčil Hiei čelo.
"Protože jsi moc malý, než bys to uhodl!" vykuckal Kuwabara… mezi smíchem.
"Neurážej mojí výšku, ty namyšlený prase! Ty nevychovaný imbecile!" štěkl Hiei a nevědomky Kuramu dloubl loktem do žeber. Ten se zakuckal a na místě, kde seděl Kuwabara vyrostla obrovská orchidej, jak? Sama nevím (to pokušení obří růže je nesnesitelná… proč ji nevyužil?). Kuwabaru hned přešel smích a Hieiho zlost…. Jak bych řekla: vyměnili si role.
"Ku-Kuramo! Co to má znamenat?! Ty… se mě snažíš… zabít?!?" vypískl Kuwabara a divil se sám sobě- seděl na obří orchideji.
"To by bylo hezké…" podotkl Hiei s úsměvem.
"Hiei, je mi… líto, ale Kuwabara… nebyl cílem… vyrazil's mi dech… a nějak…" vydýchával se Kurama s rukou na bolestném místě.
"Ou…" podotkl Hiei a sebral se ze země. Pak hned dodal: "Yusukemu jsem to předem oplatil… a tobě se pomstím v autobuse!" zvedl výhružně pěst.
Kurama si povzdechl, také se sebral ze země, odvolal květinu a se slovy: "Jdu Yusukemu pomoct najít slipy." se zvedl a odkráčel… (čas přesunu: za 20minut)
***
"Májo! Zapoj se trochu! Máme 20 minut… ani ne!" kárala mě Pavla.
"Ale mně se nechce! Mně stačí, že mi zmizela ušiska, a že mi za ně nemůže nikdo tahat…" opustím zvyky a jedním trhnutím strhnu slipy z nějaký vlajky (nebo, co to bylo). Yusuke tam něco řešil s Pavlou, ale co… vždyť to bylo lehké!
"Tys je roztrhla!" vyhrkl Yusuke a téměř měl slzy v očích.
"Májo, ony tam byly přilepené… proč myslíš, že nám to, tak trvalo???"
"Proč? Chtěli jste nestihnout… balení?!" trhnu sebou a slipy mi vyklouznou… krásným letem skončily… Pavle na hlavě.
"ÁÁÁ!!!! Pryč! Fuj! Májo! Eh…!" pištěla a zmlkla v okamžiku, kdy jí je Yusuke se smíchem strhl.
Všichni jsme se okamžitě vydali zpět do kupé. Cestou jsme se střetli s Kuramou, tak jsme ho chytli a dál jsme nic neříkali. Yusuke dobalil. Kuwabara se bál, co mu Hiei provede. Hiei… ten spokojeně spal. Kurama měl sbaleno, tak si jen četl. Pavla prozkoumávala kupé, zdali tam nic nezůstalo. A nakonec já… já jsem se prala s tím batohem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adiira Adiira | Web | 24. září 2011 v 14:18 | Reagovat

Zajímavé to s tou kytkou. (neodpustí si poznámku a neodpustí!) Lilie je znamením čistoty. (proč já si nedokážu odpustit poznámku?!)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama