Reklamy sem! Prosím.
Nevedu SB. Děkuji.

Psala jsem, Píšu a BUDU Psát...

17. kapitolka

21. září 2011 v 16:41 | Adrin and Raven (pomoc) |  Drzost V Růži
A teď, drazí kamarádi, zažijete ŠOK. NIKDO to po mě ještě nečetl, takže tam bude MOC, MOC pravopisných, gramatických a já nevím, jakých ještě CHYB!


17. Přestup, Noví Cestující A Pár Poznatků- No Prostě OTRAVA
Akorát se mi podařilo zapnut bágl, ozval se opět strojvedoucí se svými keci, které jsem ignorovala. Ještě poslouchat. To by mi chybělo!
"Vážení cestující. Právě jsme dorazili na místo určené k přestupu. Prosím, zkontrolujte si, zda máte všechny věci sbaleny a vystupte. Předem informace pro rodinu Windsor- vaše koně budou dáni do přepravního boxu za vaším autobusem! Ostatní, nechť se řídí předešlými pokyny. Přeji hezký pobyt a na shledanou!" rozhlásil a v posledním slově se vyžil. Ach jo.
"Májo, máš… doufám sbaleno," prohodila zlehka Pavla.
"Náhodou- ano," potvrdím a ukáži na tašky.
"Fajn. Už jsem prohlédla celé kupé. A znova by se mi do toho nechtělo… OPRAVDU!"
"Klid, vole… Pavlo! Mám sbaleno jako, že se Majdalén jmenuji!" prohlásím s malou nejistotou v hlase.
"A… jak se tedy jmenuješ?" pousmála s mrknutím.
"Ou… tak tohle se nestalo." Pohlédnu na kousek prádla, který Pavla svírala v dlani.
"No nic. S tebou toho moc nebude… Jde o to, že si po sobě nekontroluješ věci…" oznámila mi s tikem v koutcích.
"Ale k čemu mi to je!" seknu rozhořčeně… hned na to se rozrazily dveře a dovnitř vtrhl Hiei. Nejdřív jsem nevěděla… čí jsem, ale po pořádné facce mi to došlo (Au… fňuky-fňuk, ale né… já nefňukám- já vraždím :D heheh).
"Ty zákeřná mrcho!" zaútočil… "Co jsi mu udělala?!" wow… co ho chytlo?
"O čem to mluvíš??? … Komu jsem, co udělala?" tentokrát… CO??
"Co jsi tomu debilovi Kazumovi dala??" chytl mě za cop a vytáhl na nohy.
"NIC smrti dostatečného. CO dělá?" Zero se nějak divně šklebil…
"Plazí se kolem mě po zemi a nadává mi do Yusukeho nebo Yukiny!" zazoufal Hiei…
"No nic…" kladu překvapený pohled na Zera… "Co jsi mu udělal?" Zerova liščí očka se rozzářila… jako ranní rosa na okvětním lístku bílé růže.
"To si děláš legraci, ne?!" štěknu. Zero jen kývne.
"Co mu udělal?" zeptal se tiše Hiei.
"Ále… ukradl Kuramovi nějaké semínko…" postřehla jsem vyděšený pohled od Pavly… "Nebylo smrti dostačující…" uklidním ji a Hiei nasadil výraz: Já ti říkal… neber to lišče.
"Zero… tohle se NEDĚLÁ! Mohl jsi Kuwabarovi ublížit." Napomenula ho Pavla a mně vrazila menší pohlavek.
Jak se po chvilce ukázalo- Kuwabara se málo vyspal, tak to semínko víc účinkovalo… všichni jsme to přešli s mávnutím ruky a pakovali se ven z vlaku.
Venku již byl celý vlak a poslední jsem se ven hrabala já, Zero a Kuwabara, který mi podrazil nohu, tak jsem se rozplácla před jednu holku. Byla asi tak vysoká jako já… možná o píď menší… měla delší kaštanové vlasy a také hnědé oči.
"Jsi v pořádku??" zeptala a podá mi ruku.
"Jasně!" pousměji se, ale nabídnutou ruku s mrknutím odmítnu. Posléze se mi i podaří vstát… oprášila jsem se, pohledem zabodla Kuwabaru a znova se otočila na tu holku. Stála celkem překvapeně, tak jsem ji oslovila. "Já se jmenuji Majdalén, ale všichni mi říkají Mája… a ty jsi?"
"Já se jmenuji Adiira. Ráda tě poznávám." Její jméno jako blesk trefilo všechny kluky. Hned se otočili a šli k nám… první u nás byl ten debil Kuwabara, ale schoval se hned za přicházejícího Kuramu.
"Říkala jsi Adiira? … Vzpomínáš si na nás?" zeptal se taky přítomný Yusuke (no ten nesmí chybět, že?).
"NO jasně! Vy jste z Urameshi týmu, se kterým jsem byla na výcviku… a se kterými jsme chránili ty-ten artefakt!" pískla a koukla se na Kuramu. "A ty…" poukázala na něj s láskyplným pohledem.
"V-vy se znáte?? Tak a jsem z toho jelen…" povzdechnu a ve stoje se zakymácím na Kuramu, který mě chytl a raději držel za ramena.
"To nebude moc velká novina…" utrousil ironicky Hiei… Kuwabara se zpoza Yusukeho (kam se přemístil) smál.
"Ty… malej černej zmetku! Neser a padej si hrát s tou tvou sirkou!!!" prsknu bez ohledu na nebezpečí, které mi hrozilo. Zaplať Bohu, že nás přišla okřiknout naše průvodčí, že již jedeme.
Když jsem si dávala věci do toho prostoru pro zavazadla zahlédla jsem modrovlasou dívku a sní další podezřele známé osoby. Přiběhla jsem k nim a cestou jsem strhla Yusukeho sebou.
"Botan! Keiko, Yukino…Poo! Co tady děláte… a… kdo je tohle??" podivil se Yusuke hned, jak se trochu zorientoval. Zanedlouho k nám připelášil i Koenma (já na něj DOSLOVA zapomněla hehehe).
"Tohle je Paul. Botan za mnou včera přiletěla, že ucítila silnou reiki. Poslal jsem tam pár speciálu a našly tohoto chlapce… vidím, že ti to nedošlo Yusuke. Lehce řečeno- bude s vámi cvičit," vysvětlil 'zrychleně' Koenma a odporoučel si sednout za Genkai, která se mnou ztratila trpělivost… to se dalo čekat.
"Děcka! Snad jsem vám říkala, že již máte nastoupit! Čekáme POUZE na vás!" napomenula nás znova průvodkyně.
Akorát si sedám na místo a vytahuji knihu… se ke mně nahnula Pavla se slovy: "Sednu si vedle nového." Usedla hned vedle Paula (z toho něco bude… jáj!). Ani jsem nestačila říct jakoukoliv blbost, ale… co. Abych popsala náš autobus- byl divný…po straně řidiče (ČR autobusu) byla sedadla po dvou, ale po pravé byla tři místa…fakt divný. Seděla jsem uprostřed třetí řady… po té pravé straně.
"Já myslela, že nás bude málo… a on je nacpaný autobus. Kurama s Adiirou jsou ještě venku. Pavla již sedí vedle toho nováčka… Yusuke vedle Keiko, Botan je vedle Hieiho, Kuwabara se usadil vedle chudinky Yukiny s Pooem… " povzdychnu si…
***
Kurama se podíval na Adiiru svým vždy usměvavým výrazem.
"Dlouho jsme se neviděli… pomalu bych zapomněl…" řekl trochu tichým hlasem…
"Mohla bych říct to samé… kam cestujete?" opáčila zlehka Adiira.
"Na jednu školu ve Francii…. A ty?"
"Taky tak." Přikývla. "Neměli bychom nastoupit?" podívala se na nervózní průvodčí…
"Bude to lepší… jdi první… " potvrdil zkráceně Kurama… a popostrčil Adiiru dovnitř.
***
Adiira si sedla vedle mě… blíž okénku přesněji… a Kurama z druhé strany. Z myšlenek, které směřovali ke Shakespearovu dílu Romeo a Julie… mě vytrhla průvodčí… se svým informativním proslovem: "Vítejte ve Francii… dříve, než vás postupně vysadíme na vašich hotelech-školách… zavítáme na nejznámější památky tady ve Francii… zbývá nám na to 5dní… " v tu chvilku přerušila výklad a něco začala říkat řidiči.
"Co čteš?" zeptala se mě najednou Adiira… a já se trochu lekla…
"Romeo a Julie…. Od Shakespeara…" podívám se na obal knihy.
Adiira pokývala hlavou. "To znám… četla jsem to jako povinnou četbu…"
"Jo? … Je to zajímavé. Takové…" začnu…
"Kouzelné?" zaslechnu Kuramův hlas u ucha.
"Jo… To je ono! Kouzelné!" Přitakám.
Kurama i Adiira se zasmáli. Nechápala jsem.
"Co?!" zamrkám… a pohled namířím na Kuramu.
"Máš pravdu… jen nám to přišlo zábavné." Přestal se smát.
"Jak praví Kurama…." Přitakala Aiira a položila mi ruku na rameno.
Pousměji se… ne na dlouho… ne na krátko.
Pak svou ruku opět stáhla a položila ji na kolena.
Cesta pokračovala klidně…. Asi jednou… nebo dvakrát jsme zastavili u nějaké té budovy… a něco se o ní dozvěděli. Na to, že by cesta měla trvat jen pár hodin… to bylo snad nekonečné.
Pomalu jsem spala… hlava mi poklesla na Kuramovo rameno. Čistě teoreticky o tom nevím, ale prakticky… to jsem si vědoma, na čem spočívám.
Poo usnul v Yukinině náruči… Kuwabara něco Yukině tiše špitá… Ostatní jaksi pochrupávali… Dokonce Pavla a ten… Paul… byli o sebe opření.
Adiira si z posledních sil četla nějakou příručku, ale po chvilce to také založila a také usnula.
Byla to klidná noc. Jen to trochu nadskakovalo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adiira Adiira | Web | 24. září 2011 v 14:29 | Reagovat

Kurama a zapomněl? Jo a jak víš, že jsem měla v povinný četbě Romea a Julii? (úvodní monolog umím zpaměti :-P ) Moc magie v tom není, pokud nepočítáš ten elixír od toho mnicha. Ale fakt arigato, žes mě obsadila :-)

2 Adrin Adrin | Web | 24. září 2011 v 16:05 | Reagovat

No slíbila jsem, tak to splním!!!! ;-)  :-D

3 Adrin Adrin | Web | 24. září 2011 v 18:44 | Reagovat

[1]: No a že jsi četla Romea a Julii za povinnou četbu.... TAK to je fakticky náhoda. :-D

4 Adiira Adiira | Web | 25. září 2011 v 13:20 | Reagovat

[3]: Dva rody, stejně staroslavné oba. Jsme v krásné Veroně-svůj dávný hněv zas ženou na nůž a zas občanova v občanských rebéliích teče krev. Dva milující pod nešťastnou hvězdou z těch rodů narození rodičům smír vykupují křížovou svou cestou-svou smrtí usmiřují s domem dům. Tu jejich lásku smrtí znamenanou a záští zuřivější napořád v nichž staří pro zmar dětí neustanou, dvě hodiny vám nyní budem hrát. A jestli se vám příběh nezalíbí, svou snahou nahradíme co mu chybí.

5 Adrin Adrin | Web | 25. září 2011 v 13:56 | Reagovat

[4]: No to je nářez... to bych si nezapamatovala... O_O  Pochvala! :-)

6 Adiira Adiira | Web | 26. října 2011 v 20:28 | Reagovat

[5]: Básničky, blbosti a tohle, to by mi šlo :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama