Reklamy sem! Prosím.
Nevedu SB. Děkuji.

Psala jsem, Píšu a BUDU Psát...

The Winter X Time I: 03. Kratochvíle

10. prosince 2012 v 20:44 | Adrin |  The Winter X Time I.
Připravila jsem vám další díl... na konci to nedává smysl, jsem se do toho tak-nějak zamotala a už nevymotala :D Ale jako... jsem jen dítě, dělám chyby (častěji, než kdokoliv jinej, ale to je vedlejší) .... a tudíž doufám, že se vám tento dílek bude líbit, že zanecháte komentář plný nadávek na moji demenci a že se budete těšit na další díl :3
RPC BY KATTY!!!

Aki mě držel za pas a snažil se mě stáhnout za sebe. Naštěstí mu to nešlo a já se vzdorovitě drala ke dveřím vestibulu. Podkluzovaly mi Conversky. Jeho jsem skoro táhla.
"E-Eště… K-kousek…" podporovala jsem se. "Eště… MALEJ kou-sek!" hlas se mi rozléhal po takzvané recepci školy. Vrátná byla někde zamaskovaná, né-li pryč za ředitelem. Akiho boty začaly pískat, jak se třeli o dlaždičky. Stále to měl marné.
Už-už jsem natahovala ruku po prosklených dveří, když v tom se otevřely. Stála v nich Katty s naprosto nechápavým výrazem.
"Není to tak, jak to vypadá…" zamumlala sem. Aki přikývl a v téže okamžiku mě pustil. S žuchnutím jsem dopadla na zem. "…F-fakt ne.." zasípěla jsem ze země. Natahovala jsem pravičku do vzduchu v marné naději, že mě vytáhnou na nohy…
"No, ale fakt, nic … nic velkého se nedělo," bránil svou stranu Aki. Katty povzdechla. Dlouze a oprávněně.
"S vámi to nemá cenu… jdeme dom," zašklebila se a šla. I Aki se za ní vydal. Sunul nohu za nohou a já se plazila jako dodatek. Noha, ruka… druhá ruka… druhá noha… popotáhnout Batoh… znova…znova… Neměla jsem sebemenší chuť vstávat. Ale "olizovat" zem - to tky není Xkrát hygienické, natož příjemné. Oba dva se ke mně nehodlali ani otočit. Šli si tím svým rychlo tempem. Katty se jen na moment zastavila, aby si poupravila černý kabát, pak pokračovala. Až teprve u definitivních dveří ze školy se Aki zatavil a ohlédl na mě. Zasmál se.
"Tak se už zvedni, nebudeme na tebe čekat věčně," zabručel. Zamrkala jsem a vyskočila na nohy.
"Tomuto já NEŘÍKÁM čekání! Dyť jste si normal šli!"
"My jo, tak hejbni, bus mi za chvíli jede-" naznačila Katty poťukání na zápěstí k pomyslným hodinkám.
"Nejezdíš busem, bydlíš o barák dál, než já!" zasýpala jsem ze země. Katty se plácla do čela. Chtěla na mě vyklopit nehorázně sprostou věc, ale zarazila se. Ušklíbla a přešla k mojí placaté osobě a nebezpečně vesele se sehnula natolik, aby mohla uchopit kapuci mikči. Začala tahat vzhůru. Škrtila mě, tudíž jsem se krapet zmítala… a dusila. Nakonec se však domohla své síly a já tak-tak stála. Pustila kapuci a já se svobodně a hluboce nadechla. Hned i vydechla bez skrývané úlevy, svobody. Zabrflala jsem si tiše pár narážek.
"Jo, nemusíš mi děkovat," přikývla Katty. Vydala se zase blíž k Akimu. Ten se mi tiše smál, viděla jsem mu to na tváři. Dál… nebudu roztahovat, jak dlouho a jak přesně probíhalo naše hašteření. Nakonec jsme se všichni šťastně dostali domů. Do domů, které od sebe jsou nanejvýš blok. Jo, Aki bydlí nejblíže ke škole a my s Katty bydlíme o kousek dál a ob dům. Jak výhodné. Naše parta je nejlepší na škole. Nebojím se to říct a zrovna toto tu okecávat budu. Je to skvělá příležitost, jak se o nás něco dozvědět. Mimochodem, akorát jsem si sedla na židli v pokoji. Je tááák pohodlná. Za nic bych jí nevyměnila. A budu tedy pokračovat. Naše parta… je opravdu skvělá. Ne, nejsme jediná parta, to bych křivdila škole. Je jich na ní fůry. V každé třídě, i v naší… ale prostě… my se nehádáme, kámošíme od školky, to vydrží málokomu… a… taky sdílíme problémy. Hlavně ty moje.
Zatím stačí, ne? Udělám si přípravy na Výbor. Zpěv, i kytaře ovládám good, ale procvičování je matka moudrosti. Nebo nějak tak…
Aki padl na postel… svobodnou vůlí přemítá nad všeličím. Ohlédl se k basové kytaře opřené o stůl, kde psal úkoly. Přelítl po strunách pohledem. Skoro jako kdyby hledal chyby, ty se nenašly. Přetáhl si přes hlavu polštář. Pobrukoval si melodii, ale ne slova. Nepřicházela mu k myšlenkám. Po necelých 20minutách - usnul. Obdiv, že někdo tak rychle zaspí.
Ale zatímco se já nudím, nebo Aki spí, Katty stojí před zrcadlem. Před sebe si předpodobňovala sebe v různých oblečcích. Asi jí nestačilo, že už tak pokoj čiší přebytečnými barvami, ale což. Jeji věc. Ne moje. Měla bych si to opakovat dokola… a nemotat se jí do života. Na druhou stranu, její mono logy se mi také nechtějí poslouchat. Jednou ho vedla celou přestávku. Aki usnul opřený o zeď, galantní to kluk.
"Né, moc out…" odhodila za sebe modré šaty sahající po kolena. Bez ramínek. Popadla další a další. Už se za ní kupila nemalá hromada směsi všech barev, tvarů, látek. Až poslední jí k ruce padla modrá mikina s růžovým lemem. Usmála se nad tím. Konečně našla něco dost šik. Upřímně, ne vždy tolik dbala na módu. Asi se jen chtěla předvést stylem před učitelem. Jo, vydaří se jí to. Úplně to cítím… vně sebe. Nebo ne a ona jenom půjde ven…
"Tak, úkoly mám hotové, i přípravu. Možná bych…" ano, konečně jsem dodělala svoje kýžené starosti a protrpěla samomluvou, jenže mě najednou kdosi vyrušil a já se s leknutím ohlédla. Stálo tam cosi malého a nemile to na mě vrčelo. Zjevil se můj psí kámoš. Yuna je kříženec, pouliční směs, ale i tak ji mám hrozně ráda. Je celá bílá, jen na tlapkách má černé ponožky. Ne doslova, to by se jí nelíbilo. Velikostí si připodobněte jako je asi tak… labrador, jo, něco takové velikosti. Yuna ke mně přešla. Packou mě pošťouchla na koleni. Pravicí jsem ji pohladila po čumáčku. Chtěla ven. Měla ten pohled žádoucí o procházku. Měla bych s ní jít.
O deset minut později už štrachám obojek a vodítko. Yuna kolem mě poskakuje a nedočkavě poštěkuje po mojí nešikovnosti, abych pohnula kostrou. A budu hádat, jakoby ten pes věděl co se má v nejbližší době stát.
Už jsem trčela v parku. Seděla jsem znuděně na lavičce a po očku se ohlížela kam Yuna pobíhá. Sem a zpátky. Neočekávala jsem žádný adrenalin, nic extra zajímavého, co by mě mohlo nakopnout zase do OKÁ nálady. Jenže… opak je pravdou! V ránu mě do oka uhodil účes. Kaštanové vlasy se leskly ve slunci a smích dozníval až ke mně. Málem jsem se rozesmála nahlas.
Katty stála a společnost jí dělal Kanami, učitel, jenž jí přišel ták atraktivní. Culila se na něj a on jí úsměv vracel. Rty se jim pohybovaly v téměř stejném rytmu. Možná si prozpěvovali? Ale to nebyl konec! Blížila se k němu, co nejblíž. On se jeví nevinně, až na ty oči… nejsou mi sympatické… jenže, já nejsem Katty, jí se možná líbí… Hihňala se. Začala se k němu naklánět, stále víc a víc. Tak nějak jsem instinktem očekávala odstrčení, možná uhnutí… ale Shizu stál. Jen ji lehce chytl na ramenech, silnými dlaněmi jí přejel k loktům a nakonec k jejím jemným ručkám. Tváře jí v tom okamžiku nabraly růžovoučké barvy. Bylo to prvně, co jí nějaký MUŽ, s výjimkou Akiho, chytl za ruce. Byla tak šťastná, že zrovna on… a to se ani neznají! Pro její smůlu ale nevěděla, co se bude chystat dál… Zaťala jsem ruce v pěsti, jak jsem se soustředila na pohyb jeho rtů nebo na jakýkoliv pohyb z jejich strany. Oba se pohnuli… a pak od sebe odvrátili. Katty panicky vyklouzla z jeho sevření a tváře si zakryla dlaněmi. Vypadalo to v tu chvilku komicky… zatímco on se jen ohlédl jiným směrem. Myslím, že přeskočila jiskra. Jen si to nechám prozatím pro sebe… a vás… Tu dvojku nechám na pokoji…
Teď poslední věc, co musím udělat je… NAJÍT Yunu ať zdrhla kamkoliv…
A přitom byla země pokrývána 5cm krásného, seč pošlapaného, sněhu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katty-Hinata Katty-Hinata | 10. prosince 2012 v 21:37 | Reagovat

ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁch! To je taková nádhera!!! :333
Já jsem tady radostí bez sebe až pod stolem :DDDDDDD Nádhera! Chci další!

2 Katty-Hinata Katty-Hinata | 11. prosince 2012 v 6:38 | Reagovat

Ah,ari :DDD Jsem si to už včera nepřečetla i s tím obrázkem =DDDDD xD

3 Diza Elstron Hitsunaki Diza Elstron Hitsunaki | Web | 13. prosince 2012 v 14:10 | Reagovat

Bože já to miluju!!!:DDD honem napiš další!>.<

4 Koko~chan Koko~chan | E-mail | Web | 23. prosince 2012 v 11:19 | Reagovat

:33333 Těším se na další díl ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama